Open-air Museum Vysočina — Attraction in okres Chrudim

V areálu původní sídelní lokality Veselý Kopec (součást obce Vysočina) jsou dokumentovány lidové stavby (obytné a hospodářské, zemědělské usedlosti) a technické stavitelství (mlýn, sušky lnu, stoupy aj.) z 19. až 20. století. Expozice sestává ze staveb pod širým nebem s upraveným interiérem muzeálního typu.

Pouze jedno stavení stojí na původním místě, ostatní byly postupně od roku 1972 přeneseny převážně z národopisné oblasti České Horácko a navazujících regionů. Představují život na venkově, v areálu jsou pořádány sezónní akce s ukázkami folkloru a tradičních řemesel. Doporučuji pro návštěvu areálu vybrat některou z akcí (avizované na webových stránkách muzea).

Expozice Veselý Kopec je ve správě Muzea v přírodě Vysočina se sídlem v Hlinsku, Příčná 350, od konce roku 2018 je součástí Národního muzea v přírodě České republiky (sídlo v Rožnově pod Radhoštěm).

Vstup do expozice Veselý Kopec je z místní komunikace ve směru od Dřevíkova, u ní objekt lidové stavby (čp. 3, pokladna, upomínkové předměty), za ním stylová Hospoda na Vejměnku. V sezóně se konají různé folklorní akce a ukázky lidových zvyků a řemesel, vstup do expozice v objektech pouze na vstupenky, otevřeno v sezóně a během pořádaných akcí a výstav.

Místo je významnou filmařskou lokací, byly zde natáčeny scény do historických filmů, pohádek i dokumenty z oblasti lidové architektury. Muzeum je vhodné i pro dětské návštěvníky, disponuje značnou kulturně vzdělávací hodnotou.

Vznik expozice na Veselém Kopci se pojí s dobrovolníky a s původním názvem Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina. Zakladatelem muzea v přírodě na Veselém Kopci byl Luděk Štěpán (19. 8. 1932 – 12. 5. 2017), stavební technik a dobrovolný památkář, později regionální historik a pracovník ochrany kulturních památek lidového stavitelství v Pardubickém kraji.

Luděk Štěpán byl v letech 1982–1992 také první vedoucí profesionalizovaného Souboru lidových staveb Vysočina, původně se sídlem ve Svobodných Hamrech (součást obce Vysočina). V 90. letech 20. století byl název změněn na Muzeum v přírodě Vysočina a sídlem se stalo nedaleké město Hlinsko, kde muzeum spravuje expozici Betlém Hlinsko, s původními lidovými stavbami na území jedinečného urbanistického celku města.

Všechny tři lokality, s expozicemi (Hlinsko, Veselý Kopec) a technickou stavbou (Svobodné Hamry), propojuje zeleně značená turistická trasa Klubu českých turistů. Vedená z Hlinska údolím řeky Chrudimky směrem na Veselý Kopec, centrem expozice prochází trasa do Dřevíkova (součást obce Vysočina a sídlo obecního úřadu), přes Dřevíkovskou náves (zde též původní lidové stavby) a dále po silniční komunikaci do Svobodných Hamrů (zde venkovský zámek, původně první sídlo správy muzea, také vodní hamr s mlýnicí).

Přírodní poměry: expozice je situována na svahu kopce se zeměpisným názvem Na Veselém Kopci ( 579 m n. m.) nad řekou Chrudimkou, v kopcovité Stružinecké pahorkatině (geomorfologický okrsek). Koryto řeky pod Veselým Kopcem tvoří rozhraní dvou geomorfologických okrsků, za řekou, ve směru ke Rváčovu (část obce Vysočina) se nachází svahy již v Kameničské vrchovině (oba okrsky jsou součástí Sečské vrchoviny). Lokalita je součástí Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy (od roku 1970).

Veřejná cesta s turistickou trasou je otevřená po celý rok, k dispozici pro návštěvníky je také parkoviště a u...

Navštíveno během Vánoc. Projít se samotným skanzenem a prohlédnout si stavby je jedna věc, ale jít na prohlídku s průvodcem druhá. Z rozsáhlého areálu byla zpřístupněna jen hrstka staveb a tak se zřejmě průvodci snaží natahovat, co to dá. V naší skupině jsem byl já s manželkou a nějaká biomatka s pěti dětmi (se jmény jako z Jiráskových pověstí), které to absolutně nezajímalo, dělali bordel, řvali a nikdo jim neřekl ani slovo. Kombinace zdržující průvodkyně a této návštěvnice vyústila ve smrtící koktejl, kdy jsme se hned v prvním stavení zasekli snad na 25 minut a já tam musel uhýbat nahánějícím se spratkům, zatímco biomatka pronášela spíš sama pro sebe "Viděli jste ty postele? Tak na těch se dřív spalo. A viděli jste ten tkalcovský stav? Tak na tom se tkalo. A viděli jste ty kamna? Tak na těch se vařilo." a tak pořád dokola. Haranti nic neviděli, protože se naháněli zatímco si průvodkyně kontrolovala zprávy na mobilu. A tak to vypadalo ve všech budovách. Dvouminutový výklad průvodkyně a desetiminutové postávání před provazem ohrazenou místností. Pro mě velké utrpení a radši doporučuji Veselý kopec, kde není průvodce nutný. Navrch jsem si pak všimnul probíhající výstavby "napodobenin" historických domů, které se snaží naroubovat mezi původní stavby, a bylo hotovo. Takže projít se okolo ano, prohlídku...

Nekulturní a nepříjemné prostředí. Z krásně položeného skanzenu je kramářské tržiště. Z parkoviště míříte cestou, lemovanou stánky s běžným pouťovým šuntem až k nafukovacímu skákacímu hradu, který u brány vítá návštěvníky.

Vstupné není levné - hlavně pokud vezmete v úvahu, že v objektech najdete ne pečlivě připravené a aktuální historické expozice, ale krámky s artefakty "lidových" umělců, nabízejících všechno možné, zpravidla za hranou kýče.

Jediné občerstvení je v hospodě, kde se i při nevelkém počtu návštěvníků tvoří neskutečná fronta a většina těch, kteří nechtějí čekat půl hodiny na zelňačku tak skončí u mastné klobásy na papírovém tácku.

Prostor skanzenu je rozsáhlý, ale nevyužitý - až na výjimky krámků s cetkami, které vyplňují historické budovy, ze kterých kromě bodrých prodejců vidíte už jen neudržované stodoly a chlívky a asi jednu světničku, od diváků pečlivě oddělenou zábradlím.

Že skanzen může a má vypadat jinak je možné vidět na bezpočtu příkladů. To, co je na Vysočině, nemá s místem kulturního dědictví nic společného, historii tu zřizovatel používá jen jako vábničku pro laciné pouťové...