Krásný Dvůr Chateau — Attraction in okres Louny

Visited Krásný Dvůr Chateau and got lucky with a guided tour by the castle manager himself, Milan Vaněrka. Honestly, this guy knows his stuff. He walked us through the whole story: the Černín family who built and owned the place, the quirky details in the interiors, all the paintings of dogs and horses, and of course, the massive park around the chateau. The park itself… well, let’s just say it’s seen better days. Some of the buildings there are in pretty rough shape, and Milan didn’t sugarcoat that, which I actually appreciated. His explanations were super clear, very expert, and still fun to listen to. You can tell he really cares about the history and the future of the estate. Now, don’t expect Versailles here, this is a local summer chateau, not a glittering palace. But it has its charm and a real story to tell. If you’re travelling between Prague and Karlovy Vary, it’s definitely worth stopping...

Перші згадки про замок відносяться до XVI століття. Як часто буває, замок змінив багато власників, останніми з яких, до самої націоналізації, була сім'я Чернінових (старовинний чеський дворянський рід, відомий з XII століття).

Цікаво, що під час Другої світової війни замок використовувався в рекреаційних цілях Йоахімом фон Ріббентропом. (Таким чином, Акт Молотова-Ріббентропа). Наприкінці війни в замку був військовий госпіталь, потім у травні 1945 року – штаб Червоної Армії. Після війни будівлі замку служили сховищем для музею Підборжани та для потреб лісового управління, потім тут був дитячий садок і школа верхової їзди. У 2004-2010 роках проведено реконструкцію та відкрито як музей. У замку доступно 18 кімнат. Біля замку у XVIII столітті розбито великий англійський сад. У замку не зустрінете купу золота та стін, оббитих дорогими породами дерева. Навпаки, всі кімнати дуже затишні та світлі. Вражає колекція картин собак (господарці подарували на день народження 200 псів), цікава бібліотека та товстезна книга "родовід Габсбургів"

První zmínky o zámku pocházejí z 16. století. Jak už to často bývá, zámek vystřídal mnoho majitelů, z nichž poslední, až do znárodnění, byla rodina Černínů (starý český šlechtický rod, známý od 12. století).

Je zajímavé, že během druhé světové války hrad využíval k rekreačním účelům Joachim von Ribbentrop. (Tímto akt Molotova-Ribbentropa). Na konci války byla na zámku vojenská nemocnice, poté v květnu 1945 štáb Rudé armády. Po válce sloužily budovy zámku jako depozitář pro Podbořanský muzejní spolek a pro potřeby lesní správy, poté zde byla mateřská škola a jezdecká škola. V letech 2004-2010 proběhla rekonstrukce a byl otevřen jako muzeum. Na zámku je k dispozici 18 pokojů. U zámku byl v 18. století založen velký anglický park. Na zámku nenajdete hromady zlata ani stěny obložené drahými druhy dřeva. Naopak, všechny místnosti jsou velmi útulné a světlé. Imponující je sbírka obrazů psů (paní dostala k narozeninám 200 psů), zajímavá je knihovna a tlustá kniha...

Obecně platí, že o co se stará památkový ústav, tak je hůře funkční, špatně zorganizované, bez invence a nápadu, Zde to ale byl vrchol toho, jak odradit výletníky. Sezóna v plném proudu, otevírací/ pracovní doba od deseti do sedmnácti, přišli jsme pět minut po dvanácté, dorazili jsme ke dveřím pokladny, zavřeno, cedule, že je polední přestávka do 12:45 ??? Jaká přestávka dvě hodiny po otevíračce. Nakonec jsem netrefil na mladíčka, asi brigádníka, který cosi přenášel, oslovil jsem ho, že bychom si rádi koupili vstupenky a suvenýry, odpovědí bylo, že mají polední přestávku. Požádal jsem tedy, ať mi zavolá paní vedoucí, zmizel v kanceláři, nikdo nevyšel, až zase mladík, ...že je polední pauza. Tak jsem nahlédl do kanceláře, tam tři paní, jedinou odpovědi na žádost, aby mi v otevírací a pracovní době prodali vstupenky, bylo opět konstatování, že musí obědvat a jestli je nepřestanu obtěžovat, tak zavolají policii. Fakt dotažené k dokonalosti. "Dámy" ani vedení ústavu si evidentně neuvědomují, proč tu jsou, kdo je platí. Slovo zákazník sem ještě nedorazilo ... a asi dlouho nedoputuje. Škoda, těšili jsme se na prohlídku, nejeli jsme úplně z vedlejší vesnice, ale fakt jsme ztratili náladu a zájem, super práce skvělých zaměstnanců památkového ústavu. Evidentně by to chtělo zásadní změnu přímo na této památce, ale i ve vedení celého ústavu. Dovolat se komukoliv se stížnosti je nemožné, telefony nikdo nezvedá (mobily), ani nevolá zpět. Moc mě to mrzí a jsem vděčný všem soukromým majitelům i městům, které se o památky starají a vše funguje. Náladu jsme si spravili nakonec na zámku v Klášterci nad Ohří, tam je svět v pořádku, zámek patří městu a vše je nastaveno pro zákazníky, vše funguje a...