Vodní dílo Miřejovice je technická památka z počátku 20. století.
Nachází se na 18. říčním kilometru Vltavy a představuje skutečnou technickou památku.
Jeho součástí je i nýtovaný most s válcovým jezem, zdymadlo s plavebními komorami a Malá vodní elektrárna Miřejovice.
Na místě dnešního jezového mostu postavili Chotkové v roce 1755 dřevěný most, který zanikl za povodně roku 1784.
Při nízkém stavu vody jsou prý patrné jeho zbytky.
Císař Josef II. nepovolil stavbu nového mostu, a proto zde pak byl jen přívoz. Vodní dílo vzniklo postupně ve dvou stavebních etapách, a to v letech 1900 až 1904 a 1928 až 1930.
Jez byl postaven v letech 1900–1903.
V letech 1928–1930 byl jez doplněn o elektrárenský náhon a elektrárnu a modernizován.
Náhon zbudoval Ing. Faigl ze Zlonic, budovu elektrárny stavitelé Ing. Pokorný a Ing. Peka z Prahy, turbogenerátory dodala ČKD Blansko, rekonstrukci jezu provedla firma Müller a Kapsa z Prahy a ovládací velín postavil pražský závod Františka Křižíka.
Na mostovce jezového mostu můžeme také vidět úzkorozchodné koleje elektrifikované obslužné dráhy.
Součástí 288 metrů dlouhého a sedm metrů širokého mostu je také pětice jezových věží (výška 5 až 10 m, šířka 3,5 m) s mechanismy na zvedání válců jezu.
Její jedinečná architektura je tak působivá, že inspirovala dokonce konstruktéry z New Yorku.
V roce 1904 přijeli čtyři američtí inženýři, kteří stavěli jezy na řece Mohawk, a byli nadšeni miřejovickým řešením.
Nakonec od konstruktéra dokonce zakoupili licenci.
Secesní budova elektrárny je jednopatrová a má obdélníkový půdorys.
Nejvýraznějším prvkem je transformátorová věž, která směřuje k levému břehu.
Celý komplex elektrárny a jezu vytváří jednotný architektonický celek.
Elektrárna byla vybavena pěti Francisovými turbínami o celkovém výkonu 3,57 MW.
Její konstrukci zajistil slavný český vynálezce František Křižík.
Je zajímavé, že se v podstatě celé toto vodní dílo na Vltavě dochovalo v takřka původním stavu a že většina technické památky, jejíž součástí je také jeřábovna, i tak ještě stále slouží svému původnímu účelu.
Pouze na počátku 21. století byly rekonstruovány plavební komory (jsou dvě za sebou a jejich užitná šířka je 11 m) a postaven nový velín.
Celý tento komplex je považován za architektonicky vysoce hodnotnou technickou památku.
Každoročně se zde na začátku září koná "HAPPENING...
Read moreNa místě dnešního jezového mostu postavili Chotkové v roce 1755 dřevěný most, který zanikl za povodně roku 1784. Při nízkém stavu vody můžete vidět jeho zbytky. Sedm metrů široký a bezmála 300 metrů dlouhý jezový věžový most přes Vltavu mezi Nelahozevsí a Veltrusy byl postaven spolu s jezem a plavební komorou v letech 1900-1904 podle projektu prof. Záhorského. Autorem válcového jezu s pěti pilíři s hradícími konstrukcemi a mostem byl František Sandler. V letech 1928-1930 byl jez doplněn o elektrárenský náhon a elektrárnu a modernizován. Původně po mostě vedla silnice I. třídy č. 8, po postavení nového silničního mostu asi o 500 metrů níže po proudu v roce 1974 byla z jezového mostu vyloučena silniční doprava a slouží už jen pro pěší a cyklisty (vede po něm dálková cyklistická trasa č. 2).
On the site of today's weir bridge, the Chotek family built a wooden bridge in 1755, which was destroyed in the flood of 1784. At low water you can see its remains. The seven-metre wide and almost 300-metre long weir tower bridge over the Vltava between Nelahozeves and Veltrusy was built together with the weir and the lock in 1900-1904 according to the project of Prof. Záhorský. The author of the cylindrical weir with five pillars with a dam and a bridge was František Sandler. In 1928-1930 the dam was supplemented with a powerhouse and a power station and modernized. Originally, the bridge was used as a route for Class I Road No. 8, but after the construction of a new road bridge about 500 metres downstream in 1974, the weir bridge was closed to road traffic and is now used only for pedestrians and cyclists (the long-distance cycling...
Read moreNádherný nýtovaný most. Krásná poctivá práce. Popisů mostu tu je jistě hodně. Takže vlastní zážitky nebo spíše pocity. Když sem přijdete , na chvilku spočinout v jakémkoliv čase nebo počasí, je vždy se na co koukat. Někdy tu voda hlasitě bourací, někdy jen tak ševělí.. Za deště, v zimě , v létě, stále je to krásné místo, kde se hodně lidí fotí atd. Dokonce se tu koná hudební festival - Mezi mosty. Na jedné straně je kapela a když dohraje, jde se na druhou stranu , kde je připravená další, úžasný. V kanále jsou často tréninky a někdy závody kajaků. Před mostem je hospoda , kde nejen cyklistika se osvěží a když se jede dál, po proudu , je nedaleko zámecký park...
Read more