Slavníkovské hradiště — Attraction in okres Nymburk

Libice nad Cidlinou (též hradiště Slavníkovská Libice[1]) je raně středověké hradiště u stejnojmenné obce v okrese Nymburk. Nachází se západně od vesnice v poloze s pomístním názvem Na Hradě.Vzniklo v blízkosti soutoku Labe a Cidliny na počátku devátého století. Až do dvanáctého století plnilo důležitou správní funkci a je spjato s rodem Slavníkovců, zejména se svatým Vojtěchem a svatým Radimem. Roku 1961 bylo vyhlášeno jako archeologická památková rezervace, od roku 1965 je zapsáno jako kulturní památka ČR[2] a od roku 1989 také jako národní kulturní památka ČR.[3]

Opevněné hradiště vzniklo na počátku devátého století, ale místo bylo osídleno Slovany již předtím.[4]Na konci devátého století se na akropoli začalo pohřbívat a v polovině desátého století vznikl poblíž pohřebiště kostel. Archeologický výzkum na akropoli odhalil obytné i hospodářské stavby. V desátém století se husté osídlení rozšířilo do východní části považované za předhradí, ze kterého pochází nález pisátka a který dokladuje přítomnost vzdělané společenské vrstvy jako byli kněží nebo kupci.[5]Přítomnost kupců lze odvodit také z polohy sídliště na významné obchodní stezce z Čech do Slezskak Vratislavi a dále k Baltskému moři. Obchodní spojení s pobřežím Baltského moře dokládají četné nálezy jantaru na zdejších pohřebištích.[6]

V polovině desátého století byla na akropoli postavena honosná rezidence tvořená kostelem a palácem, která bývá spojována s příchodem Slavníkovců,[7] jejichž sídlo na Libici umístil kronikář Kosmas. V sedmdesátých a osmdesátých letech desátého století se na hradišti razily mince, na kterých se poprvé objevuje nápis LUIBUZ. Slavníkovci Libici ovládali po dvě generace až do roku 995, kdy ve svátek svatého Václava hradiště přepadl oddíl přemyslovských vojáků a vyvraždil většinu příslušníků rodu.[4] Na místě kostela a paláce byly nalezeny stopy požáru, ale není jisté, jestli souvisí s touto událostí. Hradiště totiž existovalo dále jako přemyslovské správní centrum.[8]

Dne 27. října 1108 došlo v Libici k další vraždě. Český kníže Svatopluk zde nechal zabít kastelána Božeje a jeho syna Bořuta z rodu Vršovců. Hradiště plnilo svou funkci nejméně do roku 1130, kdy se v pramenech objevuje naposledy.[9] Sídlo knížecího správce se již na přelomu jedenáctého a dvanáctého století přesunulo do prostoru předhradí, a nevyužívaná akropole...

Vyvraždění Slavníkovců byl násilný akt, při němž čeští velmožové 28. září 995 povraždili v Libici členy významného rodu Slavníkovců. Přežil jen Soběslav, Vojtěch a jejich nevlastní bratr Radim.Podle starších podání byl tento akt považován za událost, při níž vznikl český stát, ten už ale existoval a šlo tak spíše o jednu epizodu provázející jeho formování. Podobných incidentů se ale během tohoto formování událo více, jen o nich nejsou jiné než archeologické doklady.

Akt přežili pouze nepřítomní Vojtěch , Soběslav a Radim.

Kdo byl konkrétně pachatelem nebo objednatelem nebo jaké byly jeho motivy je předmětem různých hypotéz a dalšího bádání. Někdy se uvádí, že hlavní sílu útoku na slavníkovský hrad tvořili Vršovci, ale prokázané to není.

Motivem mohlo být bohatství Slavníkovců a jejich hradů Libice a Malín položených na obchodních koridorech do Slezska, na Moravu a do Malopolska. Mluví se také o zásobách stříbra nebo zlata těženého v okolí. Vládnoucím Přemyslovcům mohlo toto přílišné bohatství vadit. Roli tak hrálo jejich bohatství i nepřátelství vůči nim.

Dalším motivem mohl možná být incident, při kterém Vojtěch jakožto pražský biskup poskytl na Pražském hradě církevní azyl cizoložnici a zastal se tak jí i cizoložníka, svého jáhna. Nepohodl se přitom velmi ale s nějakými bojovníky, patrně Vršovci, kteří církevní azyl nerespektovali a přes jeho naléhání ženu vyvlekli z kostela a přes nesouhlas jejího manžela jí před zraky Vojtěcha sťali hlavu. V závěru přepadení pak bylo vyhrožováno Slavníkovcům pomstou za to, že jejich člen Vojtěch bránil okamžitému trestu ženy. V rámci incidentu tak do hry vstupovala dvě práva. Církevní azyl zakódovaný v církevním právu nebyl respektován a v rámci tehdejšího zvykového rodového práva bylo vyhrožováno vendetou, krevní mstou, obvyklým způsobem tehdejšího řešení obdobných problémů. Panovník Boleslav II. pak této případné vendetě nedokázal zabránit, ačkoliv to bylo jeho úlohou, protože byl indisponován mozkovou mrtvicí a nebyl...

An ancient spot with the spirit of the Czech&Moravian nation being born. The Slavniks were the Dukes competing with the Premyslids and finally losing at the end of the 10th century. Besides the records in the old chronicles and a few archaelogic relics the groundworks are all that tangibly remains to remember. It is good that after Y2K the memorial reminding us of St. Adalbert Slavnik and his brother Radim was erected to commemorate once proud people of this Dukedom and the early Czech...