State Chateau Buchlovice — Attraction in okres Uherské Hradiště

Zámok Buchlovice mal od svojho počiatku spojitosť s neďaleko ležiacim hradom Buchlov. Po vymretí jeho majiteľov, pánov zo Zástřizl, ho zdedili ich príbuzní Petřvaldskí z Petřvaldu. Keď v 17. storočí prestal hrad Buchlov vyhovovať svojím komfortom vtedajším nárokom na bývanie a súčasne strácal strategický význam, začal jeho majiteľ, Ján Dětřich Petřvaldský, v obci ležiacej pod hradom s výstavbou sídla zodpovedajúceho duchu doby - zámku Buchlovice. Impulzom k stavbe bola tiež jeho láska k manželke Eleonóre, pochádzajúcej z talianskeho Tirolska. Výstavbu, ktorú zveril talianskym projektantom, preto poňal v štýle talianskej vidieckej vily. Projekt vypracoval architekt Domenico Martinelli a stavba prebiehala v rokoch 1707 - 1738. Iróniou osudu bolo, že jeho mladá manželka sa dokončenia zámku nedočkala, pretože čoskoro po svadbe zomrela. Ako prvý bol postavený tzv. dolný zámok, ktorý mal uspokojiť spoločenské a reprezentačné nároky svojich majiteľov. Využitie mierneho svahu predom určilo stavebné dispozície budúceho zámku. Dolný zámok je tvorený zo strany čestného dvora prízemnou, v záhradnom priečelí jednoposchodovou budovou kruhového pôdorysu s centrálnou sálou uprostred a mohutnou kupolou. Tzv. horný zámok, neskôr nazývaný Flóra, predstavoval súbor hospodárskych budov. Súčasne so stavbou zámku prebiehali i parkové úpravy okolia. Najprv v štýle talianskej záhrady, neskoršie vo francúzskom štýle. Na prelome 18. a 19. storočia bol park obohatený o exotické dreviny a neskôr rozšírený o park anglického typu. Po dokončení stavby striedali jeho majitelia letný pobyt v Buchloviciach so zimným na Buchlove.

Na konci 18. storočia sa buchlovické panstvo dostalo do vlastníctva pôvodne tirolského rodu Berchtoldovcov. Gróf Leopold Berchtold († 1809) vyštudoval vo Viedni filozofiu a právo a podnikol mnoho zahraničných ciest po Európe, Afrike a na Blízky východ. Bol známy svojím sociálnym cítením a na cestách všemožne pomáhal trpiacim (liečil chorých, vykupoval kresťanských otrokov a pod.). I na svojom panstve sa snažil o zdravotné a kultúrne povznesenie. Svoje humanistické poslanie premietol i do zriadenia vojenskej nemocnice, ktorá počas napoleonských vojen poskytovala starostlivosť raneným a chorým. Súčasne zriadil v neďalekej Smraďavke kúpele. Pôsobil tiež ako zdravotný inšpektor, čo ho napokon stálo život, keď sa pri návšteve chorých nakazil týfusom a zomrel. Panstvo po ňom zdedil jeho syn, Žigmund, ktorý sa po absolvovaní vojenskej akadémie stal členom uhorskej šľachtickej gardy. Vojenská kariéra ho priviedla k účasti na protihabsburskej revolúcii v roku 1848. Po kapitulácii povstaleckých vojsk v roku 1849 bol v jednej z bitiek zajatý a uväznený. Pred popravou ho zachránila jeho manželka, ktorá mu u cisára Františka Jozefa I. vyprosila milosť. Natrvalo sa usadil na zámku a spolu so svojím strýkom Bedřichom Všemírom, lekárom a prírodovedcom, sa venoval zhromažďovaniu archeologických a prírodovedeckých zbierok. Ďalší významný príslušník rodu, Leopold, Žigmundov vnuk, ako rakúsko-uhorský vyslanec v Petrohrade, zorganizoval v roku 1908 na zámku spoločné rokovanie ministrov zahraničia Ruska a Rakúsko-Uhorska. Berchtoldovci vlastnili buchlovické panstvo až do roku 1945, kedy ho prevzal do svojej správy štát.

Interiér zámku zaujme svojou bohatou freskovou a štukovou výzdobou (diela B. Fontanu) v štýle raného baroka. Salóny su vybavené nábytkom a mobiliárom v štýle Ľudovíta XV. a Ľudovíta XVI. Rodinné portréty Petřvaldovcov a Berchtoldovcov a množstvo umeleckých diel zdobí miestnosti tohto jedinečného panského sídla. Zámok je obklopený nádherným parkom so schodiskami, terasami, obeliskom, bazénmi a kamennými vázami. Jeho veľkou ozdobou je množstvo vzácnych exotických...

Po krásné prohlídce Buchlova jsem se těšili i na návštěvu Buchlovic. Zámek je to pěkný, ale bohužel soudě jen dle pohledu z ulice a nebo z vyhlídky z věže Buchlova. Prohlídka nevyšla díky setkání s bIbcem, tedy dvěma (omlouvám se za toto označení, ale jiné označení mě nenapadá). První se nacházel na placeném parkovišti před zámkem, kdy při našem zastavení začal mávat jak pionýr na prvního máje. Na dotaz co se děje, tak že parkoviště je plné a ať ihned odjedeme. Co na tom, že v tu chvíli se tam štosovali lidi do 2-3 aut a chystali se k odjezdu, nikomu bychom tam nebránili v provozu, kdybychom chvilku počkali u vjezdu. Naštěstí se nám podařilo zaparkovat o cca 300 m déle před obecním úřadem a zadarmo = ušetřených 30 Kč :-) Trochu znechuceni tímto chováním jsme se vydali k zámku a nevěděli jsme, že to "nejzajímavější" nás teprve čeká. Na pokladně jsme bohužel měli "štěstí" na samozvaného vykonavatele vládní zvůle. Manželce bylo celkem arogantně sděleno, když chtěla koupit 2 lístky na prohlídku zámku, že pokud neukážeme potvrzení o očkování/bezinfekčnosti, tak nám nic neprodají, maximálně že můžeme jít do parku. Nebudu polemizovat, jestli tato nařízení jsou a nebo ne v souladu s ústavou, zákony atd., ani že bychom neměli co předložit, ba právě naopak. Ale popravdě nás docela dostalo arogantní chování od někoho, kdo na toto nemá ani právo (nevšiml jsem si, že by měl uniformu policie a nebo průkaz hygieny), tak bych očekával minimálně trochu slušnosti. Zřejmě pán je ještě starých hodnot a když něco nařídí strana a vláda, tak to tak musí být hlava nehlava. Po krátké společné domluvě jsme se s manželkou dohodli, že v zachování vlastního bezpečí raději prohlídku oželíme, neboť jak říkával pan Werich: "Kde bIb, tam nebezpečno." Je více než úsměvné, že např. v Brně nikdo s potvrzeními nikde neotravuje, přistupují k tomu lidsky, ale kdesi na dědině pomalu na konci světa si tam nějaký strejc hraje na zachránce lidstva. Bohužel až potom jsme si na stránkách zámku Buchlovice přečetli, že do 10 lidí na prohlídce není potvrzení potřeba, klidně bychom si počkali na...

HistorieEditovat

První písemná zmínka o obci se nachází v listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1207. Ovšem archeologické nálezy dokazují existenci osídlení již v době paleolitu a neolitu. Na počátku byly Buchlovice nezávislým, dědičným lenním statkem. První obyvatelé stavěli své domy v místech dnešního náměstí,na Suchém řádku (pojmenován podle toho, že v době povodní sem voda z Buchlovického potoka už nedosahovala) a v okolí kostela. Z roku 1270 již známe první konkrétní jména, a to bratry Jeronýma a Ondřeje z Buchlovic. Od roku 1540 se Buchlovice staly trvalou součástí buchlovského hradního panství, jehož majiteli byli i vladykové ze Zástřizl, baroni Petřvaldovéa hrabata Berchtoldové. V době držení Zástřizlů byla rozšířena tzv. spodní tvrz, později Reichova palírna, která byla v polovině 70. let zbourána. Stála v místě dnešního obecního úřadu a zdravotního střediska. Horní tvrz stojí dodnes v ulici Helštýnská, později přestavěna na vodní mlýn, nyní přestavěna na obytný dům. Ve sklepě domu dodnes pozůstatky zařízení mlýna.

V době předbělohorské byla obec evangelická. Jako svatostánek byla používaná kaple sv. Alžběty, dnes smuteční obřadní síň. Kostel sv. Martina byl dostavěn v roce 1644. V roce 1611 žilo v Buchlovicích 111 obyvatel. V roce 1699 zahajuje Jan Dětřich Petřvaldský stavbu zámku. Dostavěn v roce 1707. V roce 1800přešlo buchlovské panství do držení rodu Berchtoldů. Rozvoji Buchlovic v 18. a 19. století pomohla skutečnost, že byly střediskem panství a do roku 1848 sídlem vrchnostenských úřadů. Roku 1862 postavena první dvojtřídní škola, 1888 škola na Lhotce, 1924 Měšťanská škola v ulici Komenského. Ještě v první polovině minulého století byl v provozu pivovar. Zanikl v roce 1910.

Dne 20. května 1805 byly Buchlovice povýšeny císařem Františkem I. na městečko. Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[2]

Každopádně vřele doporučuji...