Penzion U Studeného potoka — Hotel in okres Prachatice

Z tohoto ubytování máme doposud rozporuplné pocity. Proto jsem se jeho hodnocení rozhodla rozdělit do kladných a negativních bodů:

Dobrá pozice penzionu kousek od lesa s překrásným potokem Budova penzionu pečlivě udržovaná Pokoje útulné a především čisté! Výborné jídlo Majitel sympaťák, snaží se, jak jen může

Největším nedostatkem, který nám pobyt značně znepříjemnil, byla starší paní, která zde obsluhuje a pomáhá majiteli s provozem. Byla na nás opravdu nepříjemná, 2x nám nařídila jít si sednout k jinému stolu. Ano, jídelna je malá, ale nemusela nám to říct jako nějakým malým frackům. Navíc to nedávalo smysl, když přijeli noví hosté, tak místo toho, aby je posadila k nám, tak znovu přesunula nás z předchozího místa, na které nás posunula den před tím. Těžko se to vysvětluje, ale bylo to dost nepříjemné. Byli jsme tu ubytování 10 dní, což je asi víc, než na kolik je personál normálně zvyklý a očividně nejsou zběhlí v nějakém průběžném úklidu pokojů. Po 5 dnech pobytu už mi to přišlo moc. Měli jsme přeplněné koše, neměli jsme toaletní papír, ručníky už potřebovaly vyměnit. Šla jsem tedy paní poprosit o povrchový úklid. Paní se urazila a tvrdila, že tam ten den po obědě byla uklízečka. Opravdu? Zajímalo by mě tedy, co tam dělala, protože jsme neměli toaleťák, koše stále plné, ručníky staré, drobky na koberci stále na stejném místě. Druhý den se pokoj "sám" zázračně uklidil a paní mi vyčítavě sdělila, že ty čisté ručníky už tam máme. Během naší návštěvy probíhalo natírání krov střechy, na které jsme nebyli předem upozorněni. Když dělníci natírali kolem našeho pokoje, kouřili nám u oken a pokud bychom přes noc neměli ručník na okně, tak by nám ráno i koukali dovnitř. Opravdu dost nepříjemné. Další věc je restaurace. Chtěli jsme tu každý večer posedět a dát si pár drinků. Podnik mohl mít od nás větší útratu, jenže to by nás někdo musel obsluhovat. Když jsme konečně nějaké pití dostali, tak po jeho vypití jsme tak dlouho čekali až se někdo přijde zeptat, jestli si dáme další, že už jsme byli unavení, bez nálady a šli jsme raději spát. Také je opravdu škoda, že kuchař nevaří jindy než v době večeří a odmítají vyrobit i něco, co není na jídelním lístku. Byť něco tak primitivního jako jsou třeba palačinky. Hosté tu byli opravdu hodně hluční (za to ale samozřejmě nemůže personál). Pan majitel je fajn chlap, ale očividně to sám nezvládá. Dělá tam "holku na všechno" a pak ani nemá čas zvedat telefony, když chcete ohlásit čas příjezdu.

Shrnutí: Penzion má dobrý potenciál, který ale není využit. Cítili jsme se tu jako bychom je "obtěžovali". Nemáme v plánu...

We stayed 4 nights in May / June. Very peaceful and relaxing. The partner being a veggie played the veggie card since at half board pensions in Slovenia dishes swamped in meat gravy he doesn't find very good. They excellently raised to the occasion and produced veggie meals each night.||||Breakfasts were big and unlimited coffee. The owners and staff obviously friendly and helpful. Free WiFi good and parking obviously free.||||We got our iron done by the mother which was a nice touch. The place is set on meadows and forests. One trail takes you down to the visitors centre a couple of miles away and visitor lake so you don't need to drive. There is also a relatively new owl and bird sanctuary past the visitors centre.||||So very relaxing stay in this clean peaceful pension. The wine is good, so...

Nikdy víc. A to zcela upřímně. Na restauraci jsme narazili s přítelem po dlouhé a náročné cestě, znaveni chůzí a neustálým pózováním na fotografie s okolní krásnou přírodou. Restaurace situovaná na dobrém místě může na první pohled působit příjemným a přátelským dojmem, ale věřte, že opak je pravdou. Obsluha, která se celou dobu tváří, že by vás nejraději nacpala do mixéru a udělala z vás holandský řízek už jenom proto, že jste si dovolili přijít do jejího podniku a něco po ní chtít, je pokrmů neznalá a jediné, co by vám snad mohla poradit, by bylo, kudy z restaurace ven. Než se k vám dostane objednané jidlo, stihnete si vyzkoušet všechny židle i lavice v místnosti, spočítat podtácky, pavouky i praskliny na stropě v celém podniku a zajít se před jídlem proběhnout. Nakonec vám obsluha s výrazem umírající vačice přinese váš dlouho očekávaný pokrm, na který jste čekali půl druhého světelného roku. Místo vysněného "italského rizota s parmazánem", jak lákal jídelní lístek, se před vámi objeví hluboký talíř rozvařené rýžové kaše, která neviděla sýr ani z letadla. Ze začátku jsme se domnívali, že jde o nějaký žertík nebo snad nechtěný omyl. Jenže po té, co nás obsluha sežehla pohledem typu - narvi si to chřtánu nebo ti to tam vrazí moje pěst, jsme věděli, že začnou problémy. Jakožto pacifista jsem zkusila do pokrmu šťouchnout vidličkou a alespoň jídlo ochutnat v domnění, že třeba nechutná tak špatně, jak vypadá. Opět byl opak pravdou. Majitel/kuchař/pomocná servírka/uklízečka/zalívač kytek/chůva přítomného dítěte/ bůh ví, co všechno ještě, se nás horko těžko snažil přesvědčit, že takto má vypadat skutečné italské rizoto. Po dlouhé debatě prohlásil, že jídlo ani nevymění, ba dokonce ani neodečte. No říkám vám, ani ve školní jídelně by nenaservírovali něco takového. Za tuto eskapádu chtěli 110,-. Moje rada je - vydržet ten pekelný hlad k dalšímu občerstvení nebo, když už to nejde jinak, najíst se zeleně rostoucí okolo. Pokud vás ovšem lákají výzvy, máte rádi překvapení a vaší oblíbenou atrakcí na pouti je zpravidla Dům hrůzy, víte...