Hotel Lázně Kostelec — Hotel in okres Zlín

Historie lázní Historie lázní Kostelec začíná již v 18. století, konkrétně v roce 1742. Celé panství, které se v té době nazývalo lukovské, spravoval hrabě Kristian August Seilern-Aspang, významný úředník na vídeňském dvoře. V době, kdy panství převzal, vůbec netušil, jaké bohatství skrývá.

Sirný pramen na svém pozemku objevil kostelecký občan Jan Zbořil. Léčebné účinky tohoto zázračného pramene – blahodárný vliv na revmatismus, otoky a pohybový aparát a jeho poruchy – obyvatelé zjistili záhy. Nicméně teprve když se o pramenech v místní kronice roku 1742 napsalo, že jejich voda léčí „otokem a dřením údy stižené a zdravé chrání před onemocněním“, lukovská vrchnost byla ochotna za jejich pronájem odpustit panu Zbořilovi jednodenní robotu. Ale ke zbudování lázeňského komplexu byla stále daleká cesta – pro potvrzení o léčivosti zdejšího sirnatého pramene se muselo až do Vídně k místním lékařům. Ti naštěstí opravdu potvrdili léčivé účinky tohoto „kosteleckého zázraku“ a tak mohly být postupně vystavěny dřevěné lázeňské budovy známé jako „panské lázně“ spolu se zámkem Lešná ve stylu doznívajícího baroka. Do těchto „panských lázní“ měla ovšem přístup pouze vrchnost.

Převrat pro lázně nastal v roce 1899, kdy areál koupili manželé Mašláňovi společně s doktorem Janem Kovářem. Lázně byly přebudovány na moderní léčebné středisko, které dokonce převyšovalo požadavky tehdejší doby. Sestávalo se ze dvou lázeňských vil – Maxe a Moritze, dále z budovy lázní, ve které probíhaly jednotlivé procedury a z „centrální“ budovy lázní, která fungovala jako recepce a ubytovna. Vily Max a Moritz byly vybudovány ve stylu selské secese podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Na radu ředitele luhačovických lázní v nich byly zavedeny nové balneologické léčebné metody. V suterénu obou lázeňských budov byly vany, kde se prováděla léčba sirnatou vodou z blízkého pramene. I díky těmto budovám se lázně staly kulturním a společenským centrem kraje s bohatým společenským životem, v sezóně navíc s pravidelnými koncerty. O nedělích a svátcích je navštěvovalo až 1500 lidí.

Ve třicátých letech 20. století vyjádřil svůj zájem o koupi Tomáš Baťa. Přesněji v roce 1936, kdy požádal hraběnku Charlottu Seilernovou, zda by mu je neprodala. Myslel to dokonce natolik vážně, že nechal slavného architekta Jana Kotěru vypracovat studii k výstavbě nového léčebného pavilonu. Realizaci projektu přerušila sama hraběnka Seilernová, která zatvrzele odmítala lázně prodat, a v neposlední řadě také druhá světová válka.

Během okupace byla do lázní přestěhována německá mládež a ústav sloužil jako umývárny. Na konci druhé světové války byla hlavní lázeňská budova s kuchyní a ubytováním zapálena a celá vyhořela. Na jejím místě byl později vybudován betonový parket pro taneční zábavy.

Historické budovy lázeňských vil ve válce velmi utrpěly. V roce 1964 odkoupily areál Vítkovické železárny Klementa Gottwalda Ostrava, jejichž záměrem bylo lázně využívat jako rekreační a ubytovací středisko jen a pouze pro své zaměstnance. Na vrcholku kopce byl roku 1972 vybudován zbrusu nový ubytovací komplex spolu s venkovními bazény. Jelikož měl nový hotel kapacitu, která Vítkovickým železárnám vyhovovala, nebyl zde další důvod, proč stále nákladně udržovat lázeňské vily Max a Moritz. Obě vily byly opuštěny, zdevastovány a v polovině 70. let zbourány.

Rok 1994 byl pro lázně ve znamení návratu k tradicím. V únoru koupila lázeňský komplex společnost ZLÍNSAT, spol. s.r.o. Noví majitelé se rozhodli navázat na dlouholetou tradici lázeňství v Kostelci, která po druhé světové válce postupně zanikla, a jako cíl si dali obnovení lázeňské péče s využitím zdejších léčivých sirných pramenů.

Již od samého počátku léčby bylo zřejmé, že všechny studně, ze kterých se brala léčivá voda, nebudou mít stejný obsah minerálů. Celkem bylo k dispozici šest studní a k těm nejbohatším na minerály patřil pramen v kapli „Marie Magdalény“ a „Pod vilami“. Z provedeného průzkumu referenční laboratoře Ministerstva zdravotnictví České republiky vyplynulo, že prameny v těchto studnách jsou léčivé a bohaté na...

Kde začít? Velké rozčarování a bohužel zklamání, z naštěstí jen 3-denního pobytu v tomto hotelu, kdyby měl být delší - chtěla bych vrátit peníze. Tentokrát jsem bohužel dala na fotky hotelu, a ne na recenze, a taky jsem čekala od Lázní určitou úroveň. Mají skvělou prezentaci na webovkách, ale klamnou. Cena URČITĚ neodpovídá kvalitě!!

Při příjezdu neúplné, kusé informace na recepci. Poté seznámení s pokojem, od začátku nám šly hodně špatně odemykat a zamykat dveře, měli jsme dvoulůžkový pokoj se 2 přistýlkami pro děti, což byly v podstatě matrace těsně nad zemí, tím pádem prostor v pokoji ve skrze žádný, o tom že vybavení pokoje už hodně pamatujte ani nemluvě, v pokoji bylo neskutečné vedro, žel byli jsme bez ventilátoru, o klimatizaci si zdejší hosté mohou nechat jen zdát, další perlou je neexistující ventilátor na WC - on tam tedy je, jen jsme k němu nenašli vypínač, nutno dodat, že WC je spojeno s koupelnou, takže po určitých úkonech bylo fajn se pak jít třeba sprchovat :-/ Nemluvím, ani o tom, co bývá v hotelech běžné, obvzlášť jedná-li se o lázně - župan, pantofle, fén, toto zcela chybí, taktéž koupelnová kosmetika, dostali jsme jen 4ks mydélek... Poté jsme šli na večeři, pominu-li fakt, že si při příjezdu nemůžete vybrat, co budete jíst, bylo pro nás dalším šokem - hledání našeho stolu, neb jsou rozděleny podle čísel pokojů, ale velmi chaoticky, takový způsob jsem naposledy zažila na škole v přírodě, před 30 lety!!!! Musím, ale říct že jídlo bylo chutné, porce však minimální, muž by se z toho sotva najedl... Další zajímavou kapitolou jsou zdejší sportovní karty, které si připlácíte, aby jste mohli na bazén, minigolf aj. Bazén pamatuje ještě doby minulé, kachličky to už se v dnešní době sotva někde vidí, navíc místy rozbité :-/ Součástí koupaliště jsou také dvě vířivky, v době našeho pobytu obě v neprovozu, na cenu karet to, ale nemělo žádný vliv, proč taky, že? Minigolf-bylo nám řečeno, že už mají pouze k půjčení 2 hole a míčky žádné, tato aktivita není časově nijak omezena, a tudíž se máme domluvit s hosty, kteří si vypůjčili před námi...No, nechtěli nám logicky půjčit nic, jelikož si sami chtěli zahrát.

Pak je tady výtah - pro tak velký hotel jen jeden, tudíž nedostačující, navíc silně pochybuji, že odpovídá normám, všude kde takové byly, jsou již dávno kvůli bezpečnosti vyměněny. Ale máme zdravé nohy, tak jsme chodili po schodech.

Zlatým hřebem pak byla snídaně, kdy jsme opět hledali svůj stůl a tentokrát jsme ho nenašli vůbec, tudíž jsme si sedli k prvnímu volnému bez označení...u rautu naprosto chybí cedulky, co vlastně jíte, například tam byly 4 druhy pomazánek, doteď nevím jaké, od pohledu těžko poznat..Hodinu od začátku už nebylo pečivo, donesli je, až po naší intervenci s patřičně kyselým obličejem. Sladký raut - buchta rozkrajená na miniaturní kousky, až jsem si myslela, že to je potrava pro drůbež a ne pro hotelové hosty...Když jsem se obsluhy ptala, jestli už menší kousky nebyly, bylo mi odpovězeno, že Ne - a tím to zhaslo...

Co jsem měla možnost mluvit s dalšími hosty také nebyli spokojeni, dokonce a možná hlavně ti, kteří k tam jezdí opakovaně - někteří už roky, říkali: "tohle jsme tady ještě nezažili" ....a my, co jsme tam byli poprvé se už opravdu nevrátíme a rozhodně každého dalšího budu odrazovat od pobytu zde, navíc za tak přemrštěné ceny.

Jediné, co mohu vyzdvihnout byla moc ochotná obsluha na terase - 2 číšníci - muži, ale to je tak...

Zoufalé, předražené, málo udržované, lázněmi bych to nenazval, jen tristní pokoje, jediný výtah na 200 lidi, arogantní personál. Pozor, mají výbornou webovou prezentaci.

V tomto hotelu jsme strávili nezapomenutelné chvíle. Již po příchodu na pokoj nám bylo zřejmé, jak vřele budeme na pobyt vzpomínat - zejména pak na našeho syna, který měl vlivem večerní a noční teploty v pokoji následujícího dne úpal. Nelze zapomenout ani na večerní umývání s vůní, neboť větrák možná v koupelně spojené se záchodem je; vypínač, který by jej ovládal, však nikoli. Dohodnuté stěhování v polovině pobytu z "běžného" pokoje do apartmánu se proměnilo v nevšední zážitek. Dle slečny recepční jsme bez ohledu na náš program měli nevšední příležitost posečkat v pokoji do jedenácti hodin a pak se přestěhovat, a dále také poznat někoho dalšího v jídelně, kam jsme měli sami jít změnu pokoje nahlásit. Obé jsme s díky odmítli, což po chvíli přesvědčování nakonec přijala i tato recepční. K běžným hotelovým službám patří úschova zavazadel v místě běžně nedostupném ostatním hostům. Slečna recepční však trvala na tom, abychom svá zavazadla po několik hodin, co budeme pryč, nechali ve vstupu na nejfrekventovanějším místě, a nebylo snadné ji přesvědčit, aby si vzpomněla, že existuje i místo méně exponované, kam by mohla zavazadla uložit. Po příchodu do apartmánu nás čekalo příjemné překvapení - narozdíl od klasického pokoje je totiž v apartmánu možné se na záchodě zamknout! O kvalitě skutečně slané kuchyně, malých zásobnících na vodu (nejste-li mezi šťastnými prvními snad osmi lidmi, vyhráli jste několikaminutové čekání na doplnění), je lepší se příliš nezmínit. Večeře jsou údajně k dispozici mezi 18. a 20. hodinou. Ovšem, ne vždy: bylo pro nás překvapením když po příchodu pár minut po sedmé hodině nebyla nejen polévka, ale ani objednané jídlo. Zde bych rád zmínil skutečně profesionální zásah číšníka, jehož jméno bohužel neznám (byl mladší a nosil brýle), který večeři zajistil. Není jeho vinou, že jídlo bylo jiné, než jsme si objednali - jeho práce by měla být příkladem pro mnohé z ostatního personálu, který neumí ani pozdravit. Toto míním doslova - úvodní, napůl úst pronesené "Dobrý. Co to bude?" jednou z číšnic za pozdrav nepovažují snad nikde. Tento hotel je jeden z nejdražších a zároveň nejhorších ubytovacích zážitků, kterými jsme za posledních třicet let prošli v ČR i...