Wildhuser Schafberg — Local services in Wildhaus-Alt St. Johann

Při poslední návštěvě Švýcarska jsem se odhodlal k výstupu na vrchol Schafberg. Ačkoli to nebyl můj první výstup na vrchol hory, byl jsem si již ráno, při odchodu z hotelu, víc než jistý, že tentokrát to nebude úplně snadné. Při pohledu do mapy jsem záměrně zvolil cestu po modré turistické značce, která slibovala strmé stoupání, ledovcový kar i kamenná moře. Počasí nebylo úplně ideální, ale alespoň už nepršelo. Vítr neustále proháněl mraky a ty se převalovali, pod jeho neustálým náporem, z jednoho štítu na druhý. Byla to úchvatná podívaná. Stejně jako výhled do údolí, který se víc a víc rozprostíral všude pode mnou. Za to přede mnou se svah vypínal stále víš a měnil i svůj sklon. Šlapal jsem vzhůru po klikatící se pěšině a mé kroky doprovázel neustávající pískot svišťů. Na skalní stěně po mé pravici poskakovali mladí kozorožci a zpod jejich kopýtek se do propastné hlubiny, s téměř ohlušujícím duněním, valila jedna sprška kamení za druhou. Cestička se mi ztrácela z očí za převisem, kde se vytrácely i poslední trsy vegetace. Vstoupil jsem do ledovcového karu. Svah byl o poznání méně prudký, ale zato pokrytý souvislou, mocnou vrstvou ledu. Byl začátek srpna, ale tento led byl kompaktní. Pozoroval jsem okamžitou změnu. Zmizely mouchy. Za necelou hodinu jsem měl tento pozůstatek ledovce za sebou a mohl jsem se pustit do skalní stěny, kterou po několika desítkách metrů vystřídalo kamenné moře, tu a tam překryté zbytky ledu a sněhu. Když jsem se konečně propracoval tím rozlehlým polem kamenů a ledu, stanul jsem před finálním vrcholovým kuželem. K mému údivu byl celý porostený trávou, která tvořila hustý koberec, v němž se jako had klikatila vyšlapaná pěšina. Vítr nepolevoval ve svém úsilí a šlehal mě do tváře o to usilovněji, čím blíže vrcholu jsem byl. Zakřivení a sklon svahu, stejně jako i cáry mraků valící se přes vrchol, mi až do téměř posledního kroku bránili, zahlédnout vytoužený vrchol. Po více než šesti hodinách, kdy jsem vyrazil z hotelu, jsem konečně dosáhl cíle. Vítr mnou divoce cloumal, ale jeho snaha byla marná. Držel jsem se pevně trubky s kovovou vlaječkou a vychutnával si ten opojný pocit štěstí, který se mi rozléval celým tělem. Stál jsem tam úplně sám a shlížel na svět pode mnou. Po několika málo minutách, které mi připadaly nekončící, mě z této blaženosti vyrval mrak, který sem zavál vítr ve snaze, vypudit mne ze svého trůnu. Celý vrchol se topil v tom mlžném oparu. Tiše jsem poděkoval a vydal se pomalu zpět dolů do světa pod mraky a nechal vítr usednout na jeho trůn. Pocit, který jsem si odnášel dolů, byl víc než...

ein tag wie kein anderer... freud und leid so nah beisammen. jedem untrainiert und unvorbereiteten spinner wie mir dringend davon abzuraten! beim abstieg mit kaputtem bein an einer felswand zur umkehr gezwungen(am eindunkeln). fast im delirium inkl. schmerzen und total erschöpft in wildhaus angekommen. trotzdem bereue ich es (noch) nicht...🙂 atemberaubende aussicht...

Langer, steiler Aufstieg, der aber mit einer grandiosen Aussicht über die halbe Schweiz und das angrenzende Ausland belohnt wird. Ausserdem ein interessanter, neuer Ausblick auf den Alpstein und das wunderschöne Toggenburg! :) Eine Wanderung lohnt sich! Ab Gamplüt starten. Die Bergbahn bringt nicht viel Zeitgewinn aber ca. 270...