⭐ Recenze návštěvy restaurace Hotelu Litovel – O etiketě, míse a absurdnu Býti hostem v hotelové restauraci by mělo představovat kulturní zážitek. Ne snad proto, že by se očekával frak nebo znalost francouzské výslovnosti „œuf cocotte“, ale proto, že pohostinství má být syntézou gastronomie, estetiky a základních pravidel společenského styku.
Na základě své osobní zkušenosti s restaurací hotelu Litovel v Luhačovicích však musím konstatovat, že tato syntéza zde citelně chybí. Pokulhává vlastně důstojně – v rytmu regionálního folklóru, doprovázeného šuměním nerezových mís a argumentací, která by v jiném prostředí snad ani nevznikla.
🍲 Scéna: mísa, talíř a improvizace
V této restauraci je běžné, že porce polévky (k menu) dorazí v nerezové míse, z níž si host sám nabírá, případně z ní rovnou jí. Viděli jsme u vedlejšího stolu čtyři hosty, jednu mísu, jeden talíř, který koloval jako relikvie. Jeden host jedl přímo z mísy, druhý přebíral lžíci, třetí jen ochutnával.
Podle majitelky je to v pořádku – polévka je takto „výhodnější“. Pokud host konzumuje přímo z mísy, personál nemá zasahovat. Vždyť by se mohl urazit.
Zde si dovolím malou otázku: kdyby si host začal mazat máslo na ubrus, protože si spletl plátno s pečivem – bylo by to také tolerováno? Kde končí pohostinnost a začíná ztráta konceptu?
📉 Ekonomika nesystému
Tento přístup je zarážející i ekonomicky. Pokud si polévku objedná jen jeden host v rámci menu a ostatní (kteří si třeba nic neobjednali) ji spolukonzumují, prodělal výhradně podnik. Čtyři lidé se nají, platí jeden.
Hotel tak nevědomky pěstuje chování, které systém obchází. Host sice odchází spokojen, ale podnik tímto modelem nebuduje dlouhodobě udržitelný byznys – naopak podkopává vlastní ekonomiku. To není pohostinnost, to je systém bez hranic.
💬 Odpověď majitelky: „Nejsme výchovné zařízení.“
Přístup paní Ing. Žanety Matulové lze shrnout jako: „Zákazník může vše, my nesmíme nic.“ Domnívám se, že jde o hluboké nepochopení toho, co znamená služba. Zatímco zákazník má právo na úctu, personál má právo stanovit pravidla a udržet důstojnost provozu.
Je paradoxní, že majitelka se vymezuje pouze vůči hostům, kteří hulákají „jedno pivo“ od dveří. Ale proč jí nevadí někdo, kdo jí přímo z mísy, z níž se zřejmě běžně podává polévka i dalším hostům?
Citace „nejsme výchovné zařízení“ zaznívá v odpovědi opakovaně. Ale restaurace – zejména hotelová – by měla být i kulturním prostorem. A ne dějištěm potravinového chaosu.
🍽️ Jídlo samotné?
Ano, jídlo bylo v pořádku. Porce dostatečné, chutné, cenově v rámci lokality přijatelné. Ale kvalitu jídla nelze oddělovat od prostředí, v němž je servírováno. Restaurace není výdejní okénko. Chování hostů, přístup obsluhy a pravidla provozu tvoří nedílnou součást celkového zážitku. A právě ten zde trpí.
🧾 Shrnutí
Je smutné, že v prostředí, které má potenciál být klidným a kultivovaným, vládne logika „hlavně nikoho neurazit“. Tím se však popírá celá podstata pohostinství – profesionalita, jasný řád a cit pro kulturu stolování.
Hotel Litovel místo kvality sází na beztvarou benevolenci. Místo aby určoval standard, podřizuje se bezbřehé „libovůli hosta“. V důsledku tak ztrácí to nejcennější – sebeúctu ke své profesi. A rozdíl mezi pohostinstvím a závodní jídelnou se nebezpečně stírá.
Za mě tedy sbohem, polévko v míse. A sbohem i Vám, paní Matulová – přesto Vám přeji vše dobré. Jen se obávám, že mým hostitelem už Váš podnik nebude.
Hodnocení: 2 z 5 – jídlo bylo v pořádku, ale zážitek kazí celkový přístup vedení, absence pravidel a...
Read moreTento hotel má své 2 naprosto odlišné stránky. Ta první stránka je luxusní a nachází se v něm témata - snídaně, večeře, okolí hotelu, prostředí. Vše z tohoto je tu na jedna podtržená. Jídla se podávají v obřích porcích. Jsou chuťově delikátní. Výběr je neskutečný! Okolí a prostředí hotelu je dech beroucí. Ta druhá stránka je špatná a velmi neprofesionální. V ní se skrývá:
Pobyt jsme si přesto užili, nicméně příště bychom zkusili spíš něco jiného. Myslím si, že za aktuální cenu (cca 2200 za noc za pokoj) by si host měl...
Read moreNavštívili jsme Luhačovice . Podívali se do okolí , což v tomto případě ,nebo lépe řečeno , v tomto měsíci ... No,v únoru je toho dosti málo otevřených památek . Ale přesto lze se kamsi vydat . První zastavení ,jelikož bylo slunečno , využili jsme k protáhnutí těla procházkou k hradu Lukov . Poté se přemisťujeme do Luhačovic do hotelu LITOVEL . Příjemné prostředí ,které sladěno o stylu baroka. Parkování přímo u hotelu . Po ohlášení na recepci dostanete parkovací kartu platnou po celou dobu ubytování a vaše zavazadla si můžete vyvést hotelovým výtahem z parkoviště do daného patra. Všude bylo čisto a pokud však během pobytu ,by jste měli pocit ,že díky z vaší přítomnosti , chtěli poklidit pokoj ,postačí vyvěsit cedulku na kliku na vstupních dveří a klidně odejít na procedury , nebo výlet do okolí . A úklidový personál se o to postará. Na pokoji , na nás čekalo uvítací menu ,ve formě 0,3l láve sektu a lázeňských oplatků. Pokoj byl situován s balkonem s výhledem na říčku Šťávnici protékajíce Luhačovicemi. Až na daný problém s podlahovým vytápěním ,kde večer dosahovala teplota 30 stupňů a nešel nikterak řešit , než mít často trvale otevřené okna. I když teplota klesla ,přesto neklesla pod 26 stupňů. Wi-fi na pokoji bylo slabé . Hotelový telefon - spojení na recepci (pokojová služba ). Klima v každém pokoji .Což v letních měsíci nepostradatelná věc . Televize již mají cos za sebou ,příjem 6 programů . No ,myslíme si ,že za ty peníze ,tato vybavení již v této době měli být standardem a vybavené LCD TV. Snad do budoucna. Luhačovice jsou dobře turisticky značeny a nabízejí spoustu míst nejen k procházkám po okolí ,například kolem Luhačovické přehrady ,ale také k nedalekým kulturním památkám , jako je zámek Nový Světlov , hrad Buchlov ,zámek Vizovice ,hrad Lukov...atd. Závěrem můžeme tento hotel doporučit ,avšak není přizpůsoben až tak dobře k dětským...
Read more