Bohužel, zklamání a už nikdy více. Restauraci jsme navštívili na pozvání přátel - 4 dospělí a 3 malé děti. Na možnost objednat si jídlo jsme čekali asi 15 minut, ale to by jim člověk ještě odpustil, děti nás zaměstnávaly celkem dost a my tak měli možnost rozmyslet si, co si vlastně dáme. První problém nastal ve chvíli, kdy 2,5 letý syn potřeboval čurat. Je to chlapeček, který se na veřejném WC nevyčurá, prostě mu to nejde. To to spíš pustí následně do kalhot, než aby čural na záchodě v neznámém prostředí. Takže jsme si zvykli, že v takovém případě počůráme nějaký blízký stromeček. Pár dětských čůránek, řeklo by se... Manželka tedy vyběhla se synem do velké zahrady, která k restauraci přináleží a po jejímž obvodu je vzrostlý a velmi bujný živý plot. Místa na čurání, dále od lidí, tedy habaděj. Jakmile syn začal čurat, zahulákala na manželku z větší vzdálenosti, tedy dost nahlas, přede všemi hosty zahradní části restaurace blonďatá servírka své dost neurvalé kázání o tom, že má syna odvést vyčurat na záchod, že jsme přece v restauraci.
Druhý problém nastal o chvíli později. Náš malý neposeda zatoužil po pobytu na zdejším, mimochodem moc hezkém, dětském hřišti. Byli jsme právě uprostřed konzumace donesených pokrmů, mimochodem spíše vlažných než teplých (což u guláše a špízu překvapí), nicméně manželka se uvolila, že s ním půjde ven a jídlo sní venku při dohledu nad neposedou. Opět, zakrátko, k ní přišel číšník a upozornil ji, že konzumace jídel venku možná není. Jaký je rozdíl mezi povolenou konzumací jídla na zahradní terase nebo na lavičkách o tři metry dále, to už nevysvětlil. Oceňujeme, že na rozdíl od kolegyně nehulákal na vzdálenost 5 metrů.
Ve výsledku nálada na bodu mrazu a jasné rozhodnutí, že tuhle restauraci už podporovat nebudeme. Jistě, najde se dost strávníků, kteří do ní zavítají, ale doporučujeme nechat vyčurat děti před vchodem, mají tam pěknou zámkovou dlažbu, případně je do restaurace vůbec nebrat. I přes to super dětské hřiště, které by mohlo navozovat dojem, že je to podnik určený rodiny s dětmi, tak pravidla co můžete a nemůžete jsou tu celkem striktní a řekl bych, že vůči rodičům s malými dětmi dost nepřátelská. Co následuje ve chvíli, kdy se vůči nějakému pravidlu proviníte, jsem popsal už výše a opakovat to nebudu.
Při placení jsem se omluvil, že zpropitné kvůli chování blonďaté kolegyně nebude. Chvíli po placení, kdy jsme se ještě zdrželi u stolu, za námi přišel pravděpodobně provozní a ptal se na důvody naší nespokojenosti. Za chování své kolegyně se omluvil, ale přišlo mi, že to bylo jen tak na oko, aby se neřeklo, nic upřímného. Co s naším nečurajícím chlapečkem neporadil, asi by byl radši, kdyby mu počural tu dřevěnou lavici, na které jsme seděli. Prý tam chodí spousta dětí a kdyby si tam čuralo každé, jak by to vypadalo... Plně chápeme, sami si uvědomujeme, že situace s naším nečuracím synkem není úplně standardní, ale z toho zase plyne (k jejich štěstí), že podobné případy jsou výjimkou a mohli by nad tím přimhouřit oko. Pokud by si chtěli budovat dobrou reputaci u zákazníků...
K druhému prohřešku - manželku prý číšník vykázat musel, protože prý nařízení hygieny, bla bla bla. To už asi komentovat nebudu, zažil jsem mnoho zahradních akcí v restauracích, kde se s talířky volně chodilo. Zkrátka nesmysl. Celkový dojem rozpačitý, očekávání bylo někde úplně jinde. Proto...
Read more
Learn more insights from Wanderboat AI.
