Celkový dojem za pět hvězdiček – kluci (4 a 6 let) si to užili a chtějí zase přijet, rád je sem vezmu.

Teď podrobněji:

• Personál: Potkávali jsme jen usměvavý personál, který vždy poradil a aplikoval tolerantní přístup k rozparáděným dětem. Kladně hodnotím i vlídně podané pokyny před projekcí v planetáriu - působí to příjemněji než řeč zákazů. Samostatnou kapitolou byla animátorka, kterou jsme viděli při prezentaci parního stroje (škoda, že z něho pro větší efekt nevychází pára) a při show s tekutým dusíkem. Šestiletý syn konstatoval, že byla dobrá jako Nina (z pořadu Nina a neurony), což značí pochvalu.

• Prostředí: Všude bylo celkem čisto a personál průběžně zvládal pořádek udržovat. Šatní skříňky jsou dobře dostupné a tak nevadilo, když si děti vzpomněly, že mají žízeň či hlad. V odpočinkové zóně jsme vždy našli místo – pravda, moc času jsme tam netrávili, protože kluky zajímala expozice.

• Restaurace: Od instituce tohoto typu nečekám gastrozážitek, úroveň průměrné závodní jídelny proto nepovažuji za nedostatek. Trefili jsme čas, kdy nebyla dlouhá fronta, vývar poctivý, vepřová panenka libová a křehká, děti boloňské špagety uspokojily. Oceňuji, že v menu bylo myšleno na vegetariány, byť bych si tu dokázal představit větší invenci než špagety (i vegetariánské jídlo může být zajímavé a oslovit i ty, co její maso). Za jídlo pro čtyři jsme platili něco přes 600 korun, v dnešní době přijatelné. Jako milovník kávy bych uvítal pestřejší nabídku tohoto nápoje, byť by byl za vyšší cenu.

• Expozice: Hlavní, kvůli čemu jsme do Techmánie šli, je expozice. Vzdušný prostor tovární haly vyhovoval víc než centra a muzea, která mají expozice v patrech s nízkými stropy. Kluci celý den experimentovali a večer se jim nechtělo odcházet, dokonce se zapomněli i prát. Malé děti to za jediný den nevstřebají – zatímco ze začátku si dychtivě nechaly vykládat o těžišti či magnetismu, ke konci už si spíš jen hrály s exponáty, které je zaujaly. Byť na některých exponátech byla znát „únava“ po tisícovkách zvědavých rukou, nefunkčních kusů bylo minimum, průběžná údržba evidentně funguje. U synů mělo úspěch bagrování (u bagru se tvořila fronta), odstřelování čelby tunelu, kulečník, jehož koule vždy skončí v díře, foukání do balónů, závody větrníků, kužel kutálející se do kopce, levitující prsten a koule s blesky. Líbilo se i pouštění lodiček a odhalování principu zdymadla a samozřejmě hernička „malá věda“. Staršího syna zaujaly modely Škodováckých lokomotiv a tramvají, akorát říkal, že je škoda, že si s nimi nejde trochu pohrát. Je pravda, že názorná ukázka fungování pantografu či stavění vlakové cesty by tuhle část expozice pro kluky dost zatraktivnily.

Já hodnotím kladně příležitost vrátit se s dětmi do doby, kdy jsme ve škole dělali fyzikální pokusy – tady jsme měli všechny pomůcky nachystané a mohli jsme rovnou experimentovat. Někdy bych uvítal polopatičtější vysvětlení jevu, který pokus prezentuje (možná názornější vysvětlení, třeba i s animací, jsou přístupná po načtení QR kódu, nezkoušel jsem).

Budova s planetáriem by stála za návštěvu i sama o sobě. Hned na začátku kluky nadchl odpal rakety, pak proběhli exponáty v horní etáži, a šli jsme na projekci pohádky „3-2-1 start“. Jedná se o osvědčenou pohádku, promítanou v planetáriu v Praze, kde to kluci mají rádi. Tady chyběla „dětská“ prezentace hvězdné oblohy, ale chápu, že co je pro pražské planetárium hlavní gró, je tady jen jednou z mnoha aktivit.

Uvítal bych víc projekcí (aspoň jako opakující se výplň v době mezi hlavními pořady, krátké, cca 10 minutové promítání aktuální hvězdné oblohy s namluveným komentářem - pro řadu lidí by bylo jistě fajn, kdyby večer mohli pohlédnout na oblohu a porovnat si to s tím, co viděli v Techmánii). Líbil se mi model sluneční soustavy – na vytvoření si dojmu o velikostních poměrech a meziplanetárních vzdálenostech je to takhle atraktivnější, než planetární stezky ve volném terénu.

• PARKOVÁNÍ: Volných stání bylo dost, jen při odjezdu čtečka měla problémy s načtením lístku, pomohlo podložení, pak již kód načíst šlo (lepší by byl pevnější papír).