Bookshop & tearoom Kuba & Pařízek — Local services in okres Jihlava

Čajovna je veřejné místo, kam se chodí pít čaj. Tento termín se ale také používá pro zvláštní domácí místnosti nebo domky určené k pití čaje například v Japonsku.zdroj?]

Česká čajovnaEditovat První čajovna se na českém území objevila už v roce 1908, kdy cestovatel Joe Hloucha založil spolu se svým bratrem na pražském výstavišti japonskou čajovnu. Nicméně hlavní rozmach čajoven přišel až po roce 1989. Tehdy vznikají první čajovny v dnešní podobě, tedy většinou tichá místa s tlumeným osvětlením, kde se za doprovodu nejčastěji meditativní hudby, hudby New Age nebo world music pijí nejen čaje, ale také jihoamerické maté nebo africký rooibos. Obecně lze říct, že čajovny se snaží vždy navodit pocit intimního a zabydleného prostředí. Snaha vytvořit pro návštěvníky „obývák někde jinde“ je typická. Odráží se to kupříkladu ve způsobu, jakým je používáno osvětlení – to je často velice jemné nebo tlumené. Stejně je tomu i s vnějším světlem. Jen málo čajoven má velká prosklená okna bez záclon.[zdroj?] V českých čajovnách se často podávají malá jídla a téměř vždy se jedná o nekuřácké prostory (s výjimkou vodních dýmek). K roku 2016 bylo v Česku více než tři sta čajoven.[1] Jejich koncentrace tak zde byla nejvyšší na světě.[2

Čínské čajovnyEditovat V Číně se v čajovnách odjakživa odehrával veškerý společenský život. Čajovna byla vždy jakýmsi zrcadlem čínské společnosti.[zdroj?] V čínských čajovnách, nebo spíše čajových teráskách (čajovny nebyly situovány do uzavřených místností nebo sklepů), bychom marně hledali oázu klidu pro meditaci. Hromadně a hlasitě se tu debatovalo na všechna témata, jaká jen Číňany napadla. Dokonce i za války, kdy bylo na všech veřejných (mnohdy i soukromých) místech trestné mluvit o „věcech státu“, se nesly čajovnami ostré kritiky. Byly centrem konání různých představení, slavných čajových soutěží, utkání řečníků a podobně.[zdroj?] Po válce se však začaly zvyky ubírat jiným směrem. Čína se více otevřela západním vlivům, to způsobilo částečný útěk od čajoven k hospůdkám, kavárnám a hernám. Dnes už se nedá říci, že by byly čajovny centrem veškerého dění. Jejich obliba sice oproti dřívějším časům klesla, a přece si dodnes ponechaly své typické kouzlo a vytříbené způsoby...

Do čajovny jsem chodila pravidelně a ráda, to bylo bohužel ještě před rekonstrukcí a přesuny do náhradních a poté zrekonstruovaných prostor. Nejdříve jsem si říkala, že snížená kvalita čajovny je z důvodu provizorního místa, ale včera se k mé smůle ukázalo, že to tím nebylo a do čajovny už si posedět raději nepůjdu. Za barem byly 3 slečny. Více než 10 minut trvalo, než si mě vůbec jedna z nich všimla (byla jsem tam pouze já a dva pánové) druhá vypadala velice zmateně a třetí za celou dobu nezvedla oči od telefonu. Další velmi smutná okolnost byla opravdu mizerná nabídka čajů z níž byla loterie, který čaj z nabídky je vůbec možné si objednat, protože na několik otázek od mých přátel a mě proběhlo, že tento čaj jim bohužel už došel... Dalším nepříjemným zážitkem bylo placení, kdy slečna na spropitné reagovala otráveným hmmm.. a následně vypadala, že moc neví, kolik peněz nám má vrátit. Poté se nám při vrácení peněz...

Byť se jihlavská čajovna nachází v opravdu krásném prostoru s úžasnou atmosférou, nemohu jí dát vyšší hodnocení. Interiér je opravdu krásný, propojení s knihkupectvím se mi moc líbí, bohužel to ale nedokáže zastínit zbylé okolnosti. Navštívila jsem tuto čajovnu sice jen jednou, ale bohužel na mě neudělala tak dobrý dojem jako třeba jiné čajovny. Z velké části za to mohla obsluha, která působila velice zbrkle a zmateně, zjevně se jednalo o brigádníka. Také mě zarazil poněkud malý výběr čajů, je však možné, že byl ve skutečnosti větší - měla jsem pocit, že obsluha se v čajích příliš nevyzná a vlastně ani pořádně neví, jaké čaje mají v zásobě. Při optání se na červený čaj mi byl nabídnut rooibos, což mě poněkud zaskočilo. Uvidím tedy, zda se sem ještě někdy přiměji vrátit, mám totiž z návštěvy tohoto podniku velice...