Miloš Sýkora bridge — Attraction in okres Ostrava-město

Tento ocelový most byl postaven v místech bývalého řetězového mostu z let 1847-51, který se zřítil 15. 9. 1886 při vojenské přehlídce, díky pochodu vojska. V blízkosti mostu se nachází pomník Miloše Sýkory (autor K. Babraj) - na památku místního občana, jenž při osvobozování města v roce 1945 obětoval svůj život za záchranu mostu před zničením ustupujícím Wehrmachtem. Ocelový nýtovaný obloukový most se spodní mostovkou byl vyroben v r. 1913 ve Vítkovických železárnách podle projektu Ing. Bleicha.

Hovorově Sýkorův most, Sýkorák, je ocelový nýtovaný obloukový most se spodní mostovkou vedoucí přes řeku Ostravici, který spojuje moravskou a slezskou část Ostravy. Má ocelový příhradový oblouk o rozpětí 60 m a vzepětí 7 m, celková délka mostu je 92 m a šířka včetně chodníků je 16 m[1]. Na mostě se nacházejí dva chodníky, každý široký tři metry. Než dorazila do Ostravy železnice, byla nejdůležitější komunikací tzv. říšská silnice spojující Opavu s Těšínskem. Procházela centrem starého města – původně Velkou ulicí (později Hlavní, Těšínskou…).

První zmínky o mostě přes řeku Ostravici jsou z roku 1450.[2]

V 30. letech 19. století byl postaven nový elegantní dřevěný most na osmi kozlech. Jeho stav se za 11 let natolik zhoršil, že bylo potřeba postavit most nový.

Tento ocelový most byl postaven v místech bývalého řetězového mostu z let 1847-51, který se zřítil 15. 9. 1886 při vojenské přehlídce, díky pochodu vojska. V blízkosti mostu se nachází pomník Miloše Sýkory (autor K. Babraj) - na památku místního občana, jenž při osvobozování města v roce 1945 obětoval svůj život za záchranu mostu před zničením ustupujícím Wehrmachtem. Ocelový nýtovaný obloukový most se spodní mostovkou byl vyroben v r. 1913 ve Vítkovických železárnách podle projektu Ing. Bleicha.

V roce 1886 byl postaven nový ocelový Říšský most (Reichsbrücke), široký 5,5 m a rozpětí 59 m, který dodaly Vítkovické železárny. Stavba trvala 16 týdnů a most byl uveden do provozu 8. ledna 1887.[3] Tento most byl stržen roku 1913 a v červenci 1913 strhla velká voda provizorní lávku.

V roce 1914 byl nahrazen novým modernějším příhradovým mostem, který vznikl a byl postaven Mostárnou Vítkovických železáren Vítkovického horního a hutního težířstva, podle návrhu Ing. B. Hermanna z projekční kanceláře Friedricha Bleichera.[5] V roce 1979 prošel most celkovou rekonstrukcí. Další rekonstrukce proběhla od května do srpna 2002. Zajímavostí je 15 m dlouhé předpolí.

Své současné jméno most získal podle legendy o Miloši Sýkorovi. Dne 30. dubna 1945 vjely tanky 1. československé samostatné tankové brigády do středu města a přes tento most chtěly pokračovat do Michálkovic a Hladnova. Nacisté ovšem most podminovali, aby zabránili Rudé armádě v postupu. Podle jedné z verzí, prosazované především poválečnou komunistickou vládou, zachránil most tehdy čtyřiadvacetiletý soustružník Miloš Sýkora. Miloš Sýkora, člen komunistické mládeže, a jeho přítel Olšák se dobrovolně přihlásili, že přestřihnou dráty vedoucí k náložím. To se jim také podařilo a most byl zachráněn, avšak Sýkora byl při ústupu zastřelen. Tuto po dlouhá léta oficiální verzi záchrany mostu připomíná kromě jména mostu také pomník na slezské straně řeky, jehož autorem je Konrád Babraj. Podle předsedy heraldické komise ostravského magistrátu Petra Kalety je však nejisté, jak vlastně k záchraně mostu došlo. Také podle kronikáře města Martina Juřici jsou okolnosti záchrany mostu a podíl Miloše Sýkory na jeho záchraně nejasné. První tank, který po mostě přejel, nesl číslo 051. Jeho posádku tvořili nadporučík Nikolaj Ivasjuk, radista Ivan Ahepjuk (je po něm pojmenována ostravská ulice Ahepjukova) a střelec. Most Miloše Sýkory byl prohlášen kulturní památkou Ministerstvem kultury ČR v roce 2009 Most Miloše Sýkory ve své písni Až to se mnu sekne zmiňuje zpěvák...

Most v Ostravě, překračující řeku Ostravici, je architektonický klenot a symbol spojující minulost s budoucností této dynamické a rozmanité městské krajiny. Tento most není pouze průchozí cestou, ale představuje spojnice mezi historií a modernitou, mezi průmyslovým dědictvím a novými perspektivami.

Jeho impozantní silueta se vynořuje nad řekou jako elegánní spojení technického mistrovství a estetiky. Každý prvek konstrukce byl promyšleně navržen s ohledem na funkčnost i vizuální dojem. Most působí dojmem stability a síly, což je symbolické pro odolnost a odhodlání obyvatel Ostravy.

Při procházení přes tento most se ocitnete v harmonickém spojení s okolní krajinou. Pohledy na řeku, okolní zástavbu a panoramatické výhledy do dálky vytvářejí atmosféru míru a inspirace. V každém ročním období má most své kouzlo - od jarního květu až po zimní zasněženou scenérii. Jeho krása je trvalá a proměnlivá zároveň.

Most v Ostravě není pouze architektonickým kouskem, ale také centrem společenského života. Slouží nejen jako propojení dvou břehů, ale i jako místo setkávání, procházek a odpočinku. Místní obyvatelé si ho oblíbili pro jeho jedinečnou atmosféru a turisté ho obdivují jako symbol města, které se neustále vyvíjí a inovuje.

Je třeba ocenit i úsilí, které bylo věnováno ochraně životního prostředí při výstavbě tohoto mostu. Moderní technologie a ekologicky šetrné postupy byly integrovány do jeho konstrukce s cílem minimalizovat negativní dopady na okolní prostředí.

Celkově lze most v Ostravě považovat za architektonický skvost, který nejenže slouží jako důležitá dopravní tepna, ale také jako symbol společenství, krásy a pokroku. Jeho význam přesahuje pouhé fyzické propojení břehů - je to místo, které inspirovalo mnoho lidí a zanechalo nezapomenutelný dojem v srdcích těch, kteří se...

Miloš Sýkora byl spolužák mého dědy Bohumila Lonského - učili se na soustružníka, což bylo v té době fakticky NEJ, co jste mohli v rámci středního technického vzdělání studovat. Dle vyprávění dědy to byl čestný mladík, který jej přemlouval, aby s ním šel do akce. Ta spočívala v překažení vyhození mostu do vzduchu německými vojáky, kteří tak chtěli "zatopit" ruským osvoboditelům. Děda mu tehdá řekl "Milošu, nedělej to, ty tam zařveš!" A opravdu "zařval", nicméně most zůstal zachován. To zda to bylo přestřižením vedení nebo jen diletantským zapojením je dnes jedno - pokusil se být lepší než ostatní a zaplatil za to životem. Díky tomu jezdíme stále po stejném mostě, který je zachovalý a stále vypadá...