Turandot — Restaurant in Tverskoy District

My recent visit to Turandot for my 21st birthday was an experience steeped in elegance and delightful cuisine, yet marred by a few unfortunate encounters that must be acknowledged. The moment I stepped into this opulent establishment, I was enraptured by its lavish interiors, a blend of baroque design and modern sophistication. However, the anticipation of my evening was somewhat dampened when I encountered a hiccup with my reservation. Despite having booked well in advance, I found myself without the anticipated confirmation email, necessitating a rather cumbersome exchange to verify our reservation. A noteworthy point for potential guests—be prepared to shed your outer layers at the door, as the restaurant has a strict dress code that requires the removal of all outdoor clothing. This lack of prior notice left us in a bit of a scramble, which detracted from the otherwise serene atmosphere. Upon arrival, the welcome was less than warm. The receptionist's brusque demeanor was jarring and felt out of place in such an otherwise stunning venue. However, the culinary journey would redeem the experience. The food was a symphony of flavors that delighted the senses. Each dish was a masterpiece, lovingly crafted and expertly executed. The dessert, a sweet finale to our meal, left me longing for more. One crucial point to note for international visitors is that the restaurant only accepts Russian rubles, which came as a surprise during the check-out process. While our waiter initially displayed a charming disposition, the tide turned dramatically during the payment process. Having given him 300 American dollars, he initially accepted cheerfully, only to return moments later expressing discontent when we requested to convert the payment to 250 dollars. His abrupt shift in demeanor was disheartening, especially as he informed us of the restaurant's policy on currency. After settling our bill of approximately 23,500 rubles, we offered a 500 ruble tip, considering it had been included in our total payment. The waiter’s visible displeasure was perplexing and unfortunately cast a shadow on the final moments of what should have been a night of celebration. In conclusion, Turandot is undoubtedly a jewel in the crown of fine dining in Russia, with its enchanting atmosphere and superb cuisine. However, I hope that management will take heed of the service nuances that can easily tarnish an otherwise splendid celebration. With a little fine-tuning in their guest relations, Turandot can truly provide an unparalleled...

Michail pochází z blíže nespecifikované středoasijské republiky. Podle svých slov se žádných bojových akcí na Ukrajině nezúčastnil a na Ukrajinu dorazil v době, kdy se Wagnerovci začali stahovat od Bachmutu. Po Prigožinově vzpouře byl se svou jednotkou přemístěn do Běloruska, kde po Prigožinově smrti podepsal novou smlouvu s ruským ministerstvem obrany, aby mohl získat ruské občanství. Nedlouho poté byl poslán zpět do Ruska a zařazen do regulérní ruské armády. Jeho jednotka měla v Kurské oblasti zastavit postup Ukrajinců. Právě zde si začal uvědomovat skutečný stav ruské armády a dezertoval.

Podle Michaila byla morálka mezi vojáky všeobecně špatná. V rozhovoru řekl: „Všichni věděli, že tahle válka je špatná, a všem to lezlo na nervy.“ Dále uvedl, že skutečný stav na frontě je naprosto nesrovnatelný s tím, co vidí ruští civilisté v televizi. Televizní vysílání má s realitou na frontě pramálo společného.

„Jednou jsme v televizi viděli informaci, že naše jednotka vyhnala Ukrajince z naší vesnice, ale my jsme přitom stále seděli ve stejném zákopu a vesnice zůstávala pod kontrolou Ukrajinců. Absolutně jsme to se spolubojovníky nechápali.“ Ruské jednotky prý sžírá masivní korupce. Podle Michaila se značné částky vynakládané na armádu k vojákům vůbec nedostanou.

„Všude kolem je korupce, drogy a alkohol. Šmelí se se vším a opravdu ve velkém – točí se v tom obrovské peníze. Je do toho zapojené celé vedení. V naší jednotce jsme měli jedno BVP, které ale bylo v boji poškozeno a nebylo vůbec pojízdné. Podle inventurních papírů byl ale obrněnec v pořádku a nasazený na frontě. Každý den na něj náš důstojník odepisoval 60 litrů nafty, kterou pak prodával jinam. Odepisuje se všechno, co se dá prodat – nafta, nebo benzín. Kam pak míří všechny ty peníze? Na to nemusíš být nejostřejší tužka v penále, aby ti to došlo.“ Podle Michaila byla drtivá většina jeho spolubojovníků dlouhou válkou unavena a dezerce byly na denním pořádku. Velení prý zkoušelo vše, aby dezercím zabránilo – ovšem neúčinně.

Kubánský zbrojní průmysl Psali jsme: Kubánský zbrojní průmysl „Někteří mí spolubojovníci bojovali nepřetržitě od roku 2022 a za tu dobu byli doma jen jednou, třeba jen na patnáct dní. A to bylo vše – na další dovolenou už neměli nárok. Uvědomujete si, jak byli tihle lidé demotivovaní a unavení? Dokážete si to vůbec představit? Prakticky každý den někdo dezertoval, nebo se z dovolené nevrátil a doma se schoval, aby se nemusel vrátit. Vojenská policie nevěděla, co dělat dřív, a pro velení bylo jednodušší na dovolenou nepouštět nikoho, než riskovat, že se voják nevrátí a zběhne.“Michail zběhl v listopadu 2024, kdy byl v Kurské oblasti nasazen od srpna téhož roku.

„Uvědomil jsem si, že to, co říkají v televizi i politici, není vůbec pravda. Až tam jsem pochopil, o čem ta válka skutečně je – a je to špatně. Byl jsem tvrdohlavý a naivní, když jsem věřil ruskému pohledu na věc. Všechny nás strašně štvalo, že se pořád jen lže. To, co vidíte v televizi o válce na Ukrajině, je všechno lež. Nejhorší bylo sedět na pozici na frontě a sledovat ty lži na telefonu – všechny nás to neuvěřitelně sralo, omluvte mi ten výraz. Rozhodl jsem se, že už toho nebudu součástí. Zlomil jsem si zub, navštívil našeho zubaře, uplatil ho, a ten mi napsal čtyři dny stažení z bojových pozic. Uprchl jsem, našel si úplatného místního taxikáře, který mě odvezl do Volgogradu. Tam jsem si koupil letenku do Moskvy, kde jsem si na svůj starý, neruský pas koupil letenku z Ruska a uprchl jsem.“ Kde se Michail nachází nyní, portál kvůli jeho ochraně neuvádí.

Po praktickém vyčerpání bojovníků z ruských etnických menšin, jako jsou například Burjaté, se Rusko začalo soustředit na nábor vojáků ze středoasijských zemí, jako je Kyrgyzstán, Tádžikistán nebo Kazachstán. Rekrutace těchto etnik není pro Rusko nijak těžká – ve všech postsovětských zemích se mluví mimo jiné i rusky a zahraniční bojovníky může Rusko bez problémů nasazovat přímo do první linie. V případě úmrtí je totiž pro pozůstalé z jiných zemí velice obtížné získat jakoukoli kompenzaci nebo se domoci...

Got a very mixed feeling about this place. On one hand there this beautifully decorated, splendid palace/restaurant and fresh delicious food to die for, but on the other hand there are serious service issues, that really need to be dealt with. We were waiting for the starters to be delivered for about an hour, our waitress started off a bit abrupt, but luckily became much more friendlier as the day progressed. However (!) she was forgetting to bring our orders quite a few times and even asked if we will definitely eat something that we were going to order :-/ - a very unusual way to deal with customers. Also, our youngest son, 10, being bored and hungry while waiting all that time was asked twice if he wants to sample some soup but it never got delivered. To top it up, as the day progressed the menu options were disappearing - so when we're were ready for the main courses two hours later, our first choice was not available. Same with the dessert, we were supposed to have a selection, but it was very limited when it reached us. I am not even sure if I want to recommend it, to be honest... It is an expensive restaurant and it would've been ideal for the treating yourselves when visiting Moscow..., should the service live up to the standards of...