Při návštěvě Trondheimu jsme s děvčaty zašly do kamenného kostela Panny Marie (Vår Frue Kirke). V božím stánku z 12. stol. jsme našly nejen teplo, ale i vlídné přijetí a posezení. Dostaly jsme od místních misionářek čaj… jen tak… z lásky… Pravda, trošku jsme nezapadaly do skupiny sociálně slabších, kteří se přicházeli také ohřát a občerstvit, ale vůbec nám jejich společnost nevadila (jim ta naše evidentně taky ne). Patřili tam více než my. Na zemi ležel kříž, seskládaný z kočičích hlav. Na každé kostce hořela svíčka. V kostele Panny Marie jsem se cítila velmi dobře. Prosba o paprsky slunce byla v následujících dnech alespoň částečně vyslyšena. Příjemnou atmosféru v církevní stavbě završilo setkání s párem cestovatelů z Hradce Králové. Svět je malý.