Domažlická jizba — Restaurant in Prague

I've had lunch a couple of times in this place. Typical Czech food and good lunchtime prices. However, I will not go to this place anymore, they take advantage of people who do not speak Czech. During my last visit a server refused to give lunchtime menu (denni nabidka) to tourists (it was a family with 2 kids). They did not speak Czech, but saw that other people next to them were getting different menus in Czech. They asked for the same menu, but the server lied to them saying that they're sold out of lunchtime dishes. While they were looking at English menu, another Czech couple came to the restaurant and was offered lunchtime menu. It was evident that the tourists were not welcomed here, they just got up and left. Even local people who were sitting next to the tourist family were surprised of this unfair treatment and gave suggestions to this family where they can have their lunchtime without being discriminated. I refuse to spend my money...

I live close to here and was recommended this place, both times that I went there were rude waiters but today's was the extreme. We just wanted to order a last drink 45minutes before closing (I'm sure I can drink my beer in 45min), but the waiter almost didn't alow it.. and he shared a story of beeing exhausted and working for 14h and his coworker with a cold. So he said how can we not be considerate for them, because they wanted to close at 23. I also work in hospitality and long hours ( and manegement), but for sure not in this way. I would fire anybody acting like this to the customers. We will never...

Domažlická Jizba – kde čas stojí, pivo teče a život nemá ambice

Tahle putyka není pro slabý povahy. Je to přímý napojení na starou školu hospodský reality, kde si za stůl sedáš jak ke zpovědi, jen bez odpouštění. Vejdeš dovnitř a dostaneš facku – ne od personálu, ale od atmosféry, co připomíná devadesátky, kdy chlapi ještě smrděli po chlastu a ne po kokosovým tělovým másle.

Interiér? Škaredě krásnej. Za barem laminát, co by snesl atomovku, židle, co vržou jako svědomí, a stoly, co by mohly vyprávět… ale mlčej, protože už to dávno vzdaly. Tohle není designový podnik pro instamodelky. Tohle je místo, kam se jdeš ztratit, ne najít.

A teď k tomu, co drží svět pohromadě: Plzeň. Ta je tady jako dar shora. Čepovaná s grácií, pěna jak stavařův sen, hořkost přesná jak život po rozvodu. Prostě pivo, kvůli kterému by ses bil. Nebo aspoň pohádal u výčepu.

Obsluha v pohodě. Nečekej úsměvy, nečekej small talk. Dáš objednávku, dostaneš pivo. Když budeš fňukat, tak tě možná nechají chvíli čekat. Ale to je součást výchovy. Tady se nechodí pro zážitky. Tady se chodí pro přežití.

Štamgasti seděj na svých místech jak nábytek, některý se hýbou, jiný už jen existujou. Nad hlavou visí kouř ne z cigaret, ale z minulosti. A mezi tím si ty dáváš jedno po druhým a zapomínáš, že jsi vlastně chtěl jen na jedno.

Domažlická Jizba není podnik. Je to instituce. Kult. Kapsle, ve který se zastavil čas, ale pivo teče dál. Neber si sem notebook, nefoť si pivo na Instagram. Jen seď. A pij. Jsi přesně tam,...