Invisible Exhibition — Attraction in Prague

We only stumbled across this exhibition on Google by chance when we were in Prague. It certainly deserves a visit.

What caught our attention as we were looking for places that were interesting and child-friendly, were the review numbers for this place - take a look at the number of reviews and the star rating!

You are best to visit or contact the exhibit within a few days of your target visit as they are usually booked in advance - only small groups can go through at a time, and tours are language specific.

As a traveling family this is the kind for thing that has us talking for a few days afterewards. We kept it as a surprise for our child, to make it a bit more exciting! We didn’t know much about it besides that we wouldn’t see much!

The experience was excellent and the staff were genuine and helpful. The price was very reasonable for a family, and the location is fairly central in Prague.

All we will say is that you will learn a lot about yourself, trust, uncertainty, the challenges faced of the vision-impaired, and what you don’t pay attention...

One of the most unique experiences I’ve ever had as it puts you directly in the shoes of someone who is blind. You’ll spend 1 hour with on a guided tour in a completely dark room. You’re guided by someone who is also blind and you’ll have to navigate through various rooms identifying different objects using your sense of touch which is vitally important.

This experience made me realise how privileged I am to still have my sight but it also made me realise how the visually impaired and blind are capable of adapting to their circumstances.

My guide was born blind. He was extremely engaging to interact with. I’m so happy to know that job opportunities have been created for them as well.

I can guarantee you this experience will be something you’ll never forget.

There’s also a room with various games that the blind can play, watches with brail and audio cues and even a typewriter that they can use. It’s extremely...

Dobrý den, cely den zvažuji, zda Vám napsat, ale asi bych měla, včera jsme byli s manželem na Neviditelné výstavě, prohlídka probíhala v 15.30hodin, byli jsme 4 dospělí lidé - 2páry s průvodkyní Míšou. Výstava v nás zanechala hluboký zážitek, s velkou pokorou a obdivem po včerejšku, kdy se "nám vypnul" zrakový vjem jsme mohli zakusit, jak je najednou jiné se pohybovat prostorem, používat věci denní potřeby, které bereme možná až moc jako velkou samozřejmě. První zádrhel přišel v podstatě hned na začátku, kdy mladý muž z prvního páru zakopl o nějakou stoličku uvnitř, paní průvodkyně dost nevybíravě až neslušně začala sypat věty typu.. Kolik Vám je, to si děláte snad srandu, vy jste mne snad neslyšel, co lezete nahoru na stoličku, jste horší než malý děti... Myslím, že to bylo velmi ale velmi neprofesionální a opravdu dost neslušné - na stoličku nelezl, zakopl, není divu, neboť to je pro nás vidíci naprosto něco nového, jiného a nečekali jsme tyto reakce. To že jsme byli poháněný, ať jdeme rychle, byli s námi jednáno opravdu dost nevybíravě, např. " řekla jsem, že půjdete vpravo, vy nevíte, kde máte pravou stranu??? - ve chvíli kdy v naprosté tmě jsem se snažila najít pravou rukou stěnu, opět to s námi byli horší než s malým dětmi, vůbec neposlouchám, to si děláte snad ze mne srandu... slovy paní průvodkyně. To že nám třeba řekla držte se vpravo stěny a otočíte se kolem závěsu, jde opravdu velmi nesnadně, když nevíte ani přibližně, kde nějaký závěs bude... V ten moment mne chytla nevybíravě až silně za pravou paži , stáhla zpět a opět neslušně mi řekla, že nechápe, proč neděláme to, co nám řekla...a že nevím, kde mám pravou ruku. Celý dojem nám toto chování jaksi pokazilo víc než dost. V baru pak, když nám řekla, zda se nechceme na něco ptát, opravdu jsem nechtěla, nebylo mi příjemně. Mladý muž z vedlejšího páru se ozval a reagoval na její chování vůči nám, nicméně nemělo to moc smysl, neboť velmi arogantně mu odpovídala, že takhle nevidomý člověk prostě žije a že za nás měla zodpovědnost v prostoru výstavy a že jsme ji neposlouchali... Byla bych ráda, kdyby se toto dostalo přímo ke slečně Michaele, možná by bylo fajn, aby se zamyslela, jak mluvit a jednat s lidmi, nepřijeli jsme zdržovat, ani se nevidomým vysmívat, zpochybňovat jejich život, který je jistě neskutečně a diametrálně odlišný a těžší než lidi, kteří zrak mají. Přijeli jsme si alespoň na chvilku vyzkoušet, jaké je to opravdu nevidět a přitom žít běžný život. Budu ráda, pokud se mi dostane od Vás nějaké vyjádření k této situaci, která se včera stala. Na vašich stránkách a v Knize návštěv jsem četla samá pozitiva a toto rozhodně jako milý pozitivní zážitek nebyl... Hodně zdaru, přeji štěstí a úctou a pokorou Vás...