The Pub & Grill No.1 — Restaurant in Prague

"Střepy nosí štěsí!"

Slyším zvučný hlas číšnice zpoza rohu. Nejspíš sklo upustila sama. Musí být opilá, musí. Člověka s tak nízkou sociální inteligencí jsem v gastronomii ještě neviděl.

Váhal jsem už vchodu. Cedule s nápisy KOZEL 49Kč a BEREME KARTY však mluvily jasně ve prospěch tohoto podniku. Předběhly mě dvě dámy, paní je oslovila slovem "English?" Pak chvíli neposlouchám a najednou rozhořčené dámy vychází a jedna volá zpět do dveří "Aspoň trochu ľudskosti, hej?!"

Nechal jsem Slovenky Slovenkami a vešel jsem dovnitř. Spíš ze slušnosti jsem se zeptal, jestli je v poloprázdné hospodě volný stůl pro pět lidí. Po chvilce zmateného ticha mi Barman skálopevně odpověděl, že ano, že jsem si ho přece rezervoval na čtvrt na devět. Snažil jsem se mu několikrát vysvětlit, že ne, že to není moje. Nechápal mne a tak si mě přebrala ona veselá čísnice. Zavedla mne úplně dozadu so dlouché chodby. Žádná okna, jen nízký strop, zrcadla, bzučící lampy a stůl pro pět, hurá.

Hned jsem byl dotázán, jestli si dám jedno. Ano, odpověděl jsem s chutí. Paní se cestou na bar zastavila u vedlejšího stolu, kde pár hravě oslovila "Čautě!" Zeptala se, jestli si nedají další panák, třeba zelenou. Muž odpověděl, že to nepijí. "Co jste teda pili?" "Vodu." "Aha... vaše škoda."

Pár si vyměnil pohledy a muž prohlásil, že stejně končí. "Chcete zaplatit?" "Už jsme platili." "Tak fajn, já nemám brýle, já už nic nevidím."

Číšnice třesoucíma se rukama začala sbírat veškeré věcy ze stolu, i ty, které tam mohly zůstat. Když odešla, otázal jsem se páru, jestli není ta paní trochu nalitá. Muž nesouhlasně zavrtěl hlavou. "Nemá brýle," řekl tónem, který se nedal rozšifrovat. Zřejmě ale byli oba tak vyvedení z míry, že dál nechtěli koverzovat ani se mnou. "Možná proto na nás ale mluvila Slovensky," utrousil muž kamsi do prázdna a s partnerkou odešli.

To je konec, pomyslel jsem si a napil se dobrého Kozla za 49 Kč. Pak to rozbité sklo za rohem a zvučný ženský hlas. "Střepy nosí štěstí!"

To není konec. Záhy jsem spatřil své přátele zmateně vejít do dveří podniku, kde se na ně v tu ránu sesypalo duo barman s neobsazenou rezervací a jeho veselá polovička. Ihned jsem vyrazil, abych je osvobodil. Zvládli to sami, ale už to je poznamenalo.

První objednávku jsme přežili. Čtyři Kozli a jedny cibulové kroužky. Moje líčení dosavadní situace, které mělo náladu odlehčit, dosáhlo pravého opaku. Nálada klesala k bodu mrazu. Postupně došly kroužky i pivo a mí přátelé začali být značně nesví. Na obzoru se objevila číšnice.

"Další rundu beru?" Z naší strany stolu přišlo jen nejisté vrtění hlavou. "Tak panáka. Já mám po tomhle večeru tři dny volna sakra, musíte si dát!" "My něco vyberem, dejte nám chvíli," deeskaloval jsem situaci. Nebo jsem spíš jen koupil čas.

Podařilo se mi přesvědčit dva kumpány k zelené. Doteď jsem to bral jako legraci, ale z tváří mých méně společenských kolegů bylo zřejmé, že jejich pohár trpělivosti přetéká. Popravdě i mně už začínalo být úzko. Všem nám bylo jasné, že toto je naše propustka, která nesmí selhat.

Nehodlal jsem riskovat příchod číšnice ke stolu, kde by nás převyšovala a ještě k tomu tlačila do kouta. Boj o to, jaký má být počet zelených, jsem hodlal vést na rovném poli, u baru. K mému lehkému zklamání jsem našel jen barmana, který se již smířil s tím, že nejsme jeho vysněná rezervace a nekladl tak jakýkoliv odpor.

Sám nám po chvíli přinesl zelené, které jsme ihned vypili a začali se zvedat. Poslední překážu v podobě placení jsem rovněž vzal na sebe a má taktika se opět vyplatila.

Se stoickým barmanem šlo vše jako po másle, popřáli jsme si navzájem pěkný večer a skoro jsem toho člověka obejmul.

Když jsem se pozastavil nad tím, kam se žena poděla, našel jsem ji dřepět venku vedle vchodu. Naše pohledy se nesetkaly, protože ona telefonovala a my jsme odcházeli hledat další hospodu. Vypadala sklesle. Doufám, že jí ty střepy přinesou...

Byli jsme včera na posezení s partou lidí z práce a už teda nikdy více! Po dobré zkušenosti z podzimu, kdy jídlo bylo výborné a obsluha luxusní (pan číšník byl hotový poklad), jsme mysleli, že jdeme na jistotu a večer si užijeme. No, tak rychle a tak hladová jsem domu ještě nešla. Už při příchodu nebylo připravené místo k sezení (rezervace pro 10 lidí udělaná to ráno přímo u této servírky telefonicky) a servírka nepříjemná, ale dobrý, místo udělala dodatečně. Natěšení jsme si dali všichni nealko mojito limonádu (vyhlídli jsme si ji už na webu restaurace), kde mají uvedenou cenu 75,- za 0,5l. Dostali jsme stěží 0,3l. Samozřejmě se nám to nepozdávalo, tak jsem se šla zeptat, jestli to nemělo být do větší nádoby, že v menu se píše 0,5l, ale tohle je tak maximálně 0,3l. Sesypaly se na mě dost arogantně obě servírky s tím, že do 0,5l džbánku je jen to, co je označené jako "limonáda", což i to nealko mojito v menu ale je. Dále se dohadovaly, že je to v menu prostě špatně, že to vždy dělají do 0,3l a prostě je to chyba toho, kdo vytvářel menu. Řekla jsem, že to chápu, že by pak tedy asi měli na chybu upozornit toho, kdo vytváří menu, ale že bych to ráda vyřešila, protože bychom si to jinak neobjednali, kdybychom věděli, že je to za menší objem. Za takové peníze si dát jen 0,3l, když si můžu dát za stejnou cenu 0,5l jen jinou limonádu (nehledě na to, že sklenička byla opravdu spíše max na 0,25l), to je prostě hloupost. Tak jsem navrhla, jestli to třeba nedolijí aspoň vodou/sodou nebo něčím. Tak teda velmi neochotně se nakonec domluvily, že nám to tedy takto kompenzují. Když pak dorazila další kolegyně, objednala si jahodovou limonádu s rozmarýnem (poučena, že nealko mojito limču už ne), tak jsem požádala servírku, že jsem již dopila, zda bych tedy mohla dostat ten "zbytek" mojita, jak jsme o tom mluvily. Velmi arogantně na to reagovala "A PAK BUDETE SPOKOJENÁ?", což teda považuji za dost špatný přístup k zákazníkovi. Sedělo nás u stolu tou dobou teprve 6, ale všem nám to přišlo opravdu dost nevhodné, se takto chovat k zákazníkovi. Nakonec už nás obsluhovala jen druhá servírka, která teda všem donesla malá nealko mojita. Bohužel také místo jahodové limonády donesla černý rybíz s tím, že má pro kolegyni překvapení a že jahody nemají, tak udělala rybíz. Standardní postup většinou bývá, že se nejdřív dojdu zákazníka zeptat, zda mu nevadí změna nebo zda si nechce tedy objednat něco jiného, ne? Kolegyně tedy zaražená si ale pití nechala, protože jí zrovna toto ovoce nevadí, ale vědět to dříve, tak si vybrala něco jiného. Poslední kapkou bylo zesměšňování objednávky kolegy, co dorazil jako poslední a objednal si červené víno a pomerančový džus. Je snad věc každého zákazníka, co a v jaké kombinaci si objedná, ne? Není třeba si posměšně odfrkávat a naznačovat, že je to divná kombinace. No, slečna tedy donesla požadované a od té doby jsme ji přes hodinu neviděli (nutno podotknout, že lokál nebyl zaplněný ani z třetiny, lidi seděli především jen na zahrádce). Původně jsme se chtěli i najíst a posedět déle, ale po této zkušenosti jsme se báli, aby nám ještě někdo nenaplival do jídla. Raději jsme zaplatili a odešli hladoví domu. Nemusím asi říkat, že sem už tedy nikdy ne. Možná jsme se měli zvednout dříve (už při prvním problému s mojitem) a jít raději k Čížkům. Za mě tedy, pokud se nezmění obsluha a neopraví chyby v menu, aby se zákazník nenapálil, tak podnik nestojí za návštěvu. Což je chyba, v minulosti to byl...

We stopped by on our way to the train hamburger restaurant. While there was only one table occupied, one of our friends walked in and wanted to take a look. The waiter quickly came and said in English, “Hey, where are you going?” Both his voice and attitude were very rude. Anyway, we decided not to make a big deal out of it and sat down and had something to drink. They took our order, when the fries came, one of our children asked for ketchup and mayonnaise, they didn’t bring them for minutes. The first fries were finished, we asked for the second. Thank God they brought mayonaise them with him. But whether it was because of racism or just bad manners, he stood over the child and stared at him, we were immersed in a conversation, he must be expecting thanks. We thanked him and he left. A very disturbing, strange team that doesn’t care about their job is working.

Despite all these negativities, I looked for something to praise. The fries were limp and soft. The chicken was so sauced and the portions were small.

The only positive thing was that they had beers that you can find anywhere, but at least they were cold.

The atmosphere is nothing different.

Trenli hamburgerciye giderken yolumuzun üstündeydi uğradık. İçerisinde sadece bir masa doluyken, arkadaşlarımızdan biri biraz içeri doğru yürüdü ve şöyle bakmak istedi. Garson hızlıca gelip ingilizce “hey nereye gidiyorsun” dedi. Hem hitabı hem tavrı çok kabaydı. Neyse konuyu büyütmeyerek oturup birşeyler içelim dedik. Siparişimizi aldılar, patates gelince çocuklarımızdan biri ketçap mayonez istedi, dakikalarca getirmediler. İlk patates bitti ikinciyi istedik. Allahtan onun yanında getirdiler. Fakat ırkçılıktanmı yoksa sadece terbiyesizlikten mi, çocuğun başında dikilip gözlerini dikti, muhabbete dalmışız, teşekkür bekliyor heralde dedik. Teşekkür ettik gitti. Çok rahatsız edici, işini umursamayan garip bir ekip çalışıyor.

Bütün bu olumsuzluklara rağmen, övecek bir şey aradım. Kızarmış patatesler gevşek yumuşaktı. Tavuklar öylesine soslanmış ve porsiyonlar küçüktü.

Tek olumlu konu heryerde bulabileceğiniz biralardan var ama en azından soğuktu.

Atmosfer de değişik...